Anglický pravopis a anglická abeceda:

a b c d e f g h i j k  l m

ei bi: si: di: i: ef dži: eidž ai džei kei el em

n o p q r s  t u v  w x y z

en ×u pi: kju: a: es ti: ju: vi: dabl ju: eks wai zed (zi:)

Abecedu se naučte. Nadřete se jí. Budete ji opravdu potřebovat. Budete totiž muset umět hláskovat svoje jméno, název firmy u které pracujete, ulici, jméno svého města a další a další slova. Budete také muset umět zapsat hláskované slovo. Nečekáte přece, že váš kanadský partner bude umět napsat až mu do telefonu budete diktovat vaší adresu? Třeba: Drahomír Šafránek a synové spol. s r.o., Eleonory Voračické 15, Velké Meziříčí. Jen se té chvíle, proboha, nebojte. Naučili se to jiní, za chvilku to budete umět i vy.

 

Pravopis nebo chaopis?

K anglickému pravopisu bych chtěl hned na začátek řící, že navzdory mnoha nářkům a lamentacím, není tak hrozný, jak se na první pohled zdá. V této příručce se nijak podrobně anglickou fonetikou zabývat nebudeme, ale přesto bude dobré, když si studenti již na samotném začátku uvědomí, že i zde jsou pravidla, že způsob jakým se každé anglické slovo píše, a jak se vyslovuje jsou ve vzájemném vztahu daném historickým vývojem jazyka a logikou anglické fonetiky. Především to není chaos, jak se někteří lidé domnívají. Není pravda, že anglická slova se “píšou a čtou úplně jinak”. Jazyk s takovým pravopisem by přece vůbec nemohl existovat.

Bohužel mezi tím, jak se mnoho anglických slov “píše” a jak se “čte”, jsou vztahy natolik složité, že jak začátečník, tak mírně pokročilý si musí zapisovat výslovnost prakticky všech anglických slov pomocí transkripce. Teprve s určitým stupněm znalosti jazyka a s narůstající zkušeností z četby je možné u řady slov přepis vynechat.

Osobně nevidím valný smysl ve vedení slovníčku a šprtání izolovaných výrazů bez kontextu, ale kdo si chce nová slova zapisovat do nějakého vlastního seznamu potřebuje tři kolonky. V první bude anglické slovíčko, ve druhé jeho výslovnost a ve třetí české významy. Zcela záměrně říkám významy, protože je nutné si uvědomit, že téměř každé slovo (výjimku tvoří jen speciálně definované technické termíny) má více významů v závislosti na kontextu, ve kterém je dané slovo použito.

 

Podstatná jména

Anglická podstatná jména se nijak neskloňují, tři anglické pády nemají vliv na jejich tvar ani na člen, který podstatným jménům předchází.

Podstatná jména rozlišují rod, číslo, počitatelnost, patří k nim člen

Rod

Rozlišujeme rod mužský, ženský, střední a společný.

Mužského a ženského rodu jsou v angličtině pouze podstatná jména označující lidské bytosti (man, brother, waitress, queen). Výjimkou je slovo ship - loď (a jeho synonyma), které je rodu ženského. Dále podst. jm. označující domestikovaná zvířata: stallion - hřebec, mare - klisna, bitch - fenka atd.

Poznámka: Ženského rodu mohou nabývat slova, která jsou rodu středního nebo společného tehdy, pokud mluvčí potřebuje vyjádřit kladný vztah k dané věci. Pak může být rodu ženského např. car, country.

Rodu středního jsou podst. jm. označující věci, předměty, zvířata, abstraktní věci atd.

Rodu společného jsou podst. jm., která označují jak neživé předměty, tak lidi. Například slovo driver může mít význam řidič, řidička nebo ovladač.

Číslo

Angličtina má číslo jednotné a číslo množné. V naprosté většině případů se množné číslo tvoří pravidelnou příponou “-s”. Nepravidelných tvarů je minimum.

Počitatelnost

Počitatelnost je charakteristika podstatného jména vyplývající z věci, kterou toto podst. jm. označuje. Ovlivňuje tvorbu množného čísla, použití členu, a tvar kvantifikátoru (slova mnoho, málo). Pochopit podstatu počitatelnosti a naučit se ji rozlišovat je u mnoha slov velmi důležité.

Člen

Člen rozeznáváme určitý a neurčitý. Neliší se v rodě ani v čísle. Jeho správné použití je velmi důležité, a studenti, jejichž mateřština člen nemá (např. většina slovanských jazyků) v jeho použití často chybují. Věnujte tomuto tématu pozornost, to slůvko, které vám připadá tak zanedbatelné má velmi důležitou funkci!

 

Množné číslo - podstatná jména pravidelná:

 

Množné číslo se tvoří příponou -s,

bottle

bottles

láhev, lahve

doctor

doctors

doktor, doktoři

play

plays

hra, hry

peg

pegs

kolík, kolíky

 

 

 

 

 

 

cap

caps

čapka

bet

bets

sázka

week

weeks

týden

belief

beliefs

víra

moth

moths

mol

Některá podst. jména končící na -th se liší, neznělé [T] se změní na [D], a není k tomu žádný klíč např.:

mouth

mouths [mauDz]

ústa

 

 

 

 

 

 

Končí-li podst. jm. na -y, před kterým je souhláska, změní se “y” na “i” a opět přidáme “-es”:
Poslední slabiku vyslovujte KRÁTCE!!!

country

countries [kantriz]

země

baby

babies [beibiz]

batole

lady

ladies [leidiz]

paní, dáma

a další

Následující podst. jm. končí v j.č. na -f v mn. č. mají na konci -ves (v seznamu nejsou všechna):

calf

calves

tele

elf

elves

skřítek, prcek

half

halves

polovina

knife

knives

nůž

leaf

leaves

list

life

lives

život

loaf

loaves

bochník, hromádka

scarf

scarves

šátek, kosý řez

sheaf

sheaves

snop, svazek

shelf

shelves

police

thief

thieves

zloděj

turf

turves

drn, dostihová dráha

wife

wives

manželka

wolf

wolves

vlk

Následující podst. jm. končí v j.č. na -o a v mn.č. mají na konci -oes:

domino

dominoes

domino, řetězová reakce

echo

echoes

ozvěna

embargo

embargoes

embargo

hero

heroes

hrdina

potato

potatoes

brambor

tomato

tomatoes

rajče

veto

vetoes

veto

 

 

Množné číslo - podstatná jména nepravidelná:

man

men

muž, muži

woman

women

žena, ženy

 

 

 

child

children

dítě, děti

ox

oxen

vůl, voli

brother

brethren

členové řádu nebo církevního společenství
Pravidlené: brother – brothers znamená prostě (pokrevní) bratr – bratři

 

 

 

foot

feet

noha, nohy

goose

geese

husa, husy

tooth

teeth

zub, zuby

 

 

 

louse

lice

veš, vši

mouse

mice

myš, myši

die

dice

hrací kostka

Některá podstatná jména pocházející z klasických jazyků nepoužívají anglický plurál, ale ponechávají si původní plurál latinský nebo řecký. Jedná se většinou o odborné termíny:

Podstatná jména s koncovkou “-us”

focus

foci [-sai]

ohnisko, ohniska

nucleus

nuclei [-ai]

jádro, jádra

radius

radii [-ai]

poloměr, poloměry

stimulus

stimuli [-ai]

podnět, podněty

Zde je výslovnost [ -× ]

aquarium

aquaria

akvárium

memorandum

memoranda

memorandum

referendum

referenda

referendum

spectrum

spectra

spektrum

stratum

strata

vrstva

Zde je v jednotném čísle výslovnost [-iz] v množném čísle výslovnost [ -i:z]

analysis

analyses

analýza

axis

axes

osa

basis

bases

základna

crisis

crises

krize

diagnosis

diagnoses

diagnóza

hypothesis

hypotheses

hypotéza

neurosis

neuroses

neuróza

parenthesis

parentheses

závorka

Latinské a řecké plurály jsou většinou zachovány u slov s koncovkou –a výslovnost je [-i:], je jich mnoho, občas vedle původního existuje i plurál anglický

formula

formulae [fo:mj×li:]
formulas

vzorec

larva

larvae [-vi:]

larva

nebula

nebulae
nebulas

mlhovina

retina

retinae [-i:]
retinas [-as]

sítnice

Podst. jm. s koncovkou –ix, -ex mají v množném čísle často jak –ces [-siz], tak –xes [-ksiz]

appendix

appedices
appendixes

příloha, slepé střevo

codex [k×udeks]

codeces [k×udisiz]

kodex, kodexy

index

indices [indisiz]
indexes

index, indexy

matrix [meitriks]

matrices (jen takto!)

matice, matice (v matematice)

vortex

vortices

vír, víry

Zde má množné číslo stejný tvar jako číslo jednotné:

aircraft

letadlo

counsel

právní zástupce

craft

člun

deer

vysoká zvěř

fish

ryba

means

prostředek

offspring

potomek, ratolest

sheep

ovce

Zaké všechna jména národů s koncovkou -ese, mají stejné jednotné i množné číslo např.

Vietnamese [vietnami:z]

 

Japanese [dž{p{ni:z]

 

Chinese [čaini:z]

 

Portugese [po:tugi:z]

 

 

Počitatelnost a nepočitatelnost podstatných jmen

Počitatelná podstatná jména:

Kvantifikátory u počitatelných jmen:

many mnoho

few málo

a few několik

all všichni, všechny

every, each každý

no žádný

a number of řada

a large number of značný počet

a lot of moc, mnoho

a plenty of spousta

many samples mnoho vzorků

few cars málo aut

a few workers několik pracovníků

all mistakes všechny chyby

every idiot každý blbec

each sample každý vzorek

 

 

Nepočitatelná podstatná jména:

Kvantifikátory u nepočitatelných jmen:

much mnoho

little málo

a little trochu

all všechno

no žádný

a deal of kus

a great deal of velký kus

a lot of moc, mnoho

a plenty of spousta

much clay mnoho jílu

little sugar málo cukru

a little water trochu vody

all furniture všechen nábytek

 

 

 

Mnohá podst. jm. jsou pouze nepočitatelná, u některých je to pochopitelné, ale existuje řada podstatných jmen, jejichž nepočitatelnost přijde českým studentům jako rána pod pás. Např.: Experience [ikspi×ri×ns] a knowledge [nolidž] slova, která jsou v češtině poměrně často v mn.č.

accuracy

přesnost

advice

rada, doporučení

baggage

zavazadlo, zátěž, balast

behaviour

chování

bread

chleba, pečivo, živobytí

consent

souhlas, svolení

equipment

zařízení, vybavení výstroj, výzbroj, nářadí, náčinní

experience

(nepočitatelné) zkušenost. zkušenosti, (počitatelné) zážitek

furniture

nábytek (v češtině se mn.č. neobjevuje, ale v jiných jazycích ano)

goods

zboží – viz komentář k “news”

homework

domácí úkol, domácí úkoly

information

informace (pozor! tady Češi chybují často)

knowledge

(nepočitatelné) znalost, vědomost, vědění

lightning

blesk

luggage

zavazadlo, chcete-li říci, že máte tři zavazadla, musíte říci:
“I have three pieces of luggage.”

machinery

stroje, strojní zařízení, soukolí, mašinerie ,aparát

money

peníze, které se dají počítat velmi dobře a v češtině jsou většinou v mn. č.

news

zpráva, zprávy - hláska “s” na konci vypadá na mn.č., ale nenechte se splést, je to jednotné číslo, žádný množný tvar zde neexistuje

nonsens

nesmysl, hloupost

evidence

důkaz

progress

pokrok, postup vpřed, vývoj, růst

traffic

provoz, doprava, pouliční ruch

Pozor na názvy her, které mají tvar plurálu (množného čísla), ale chovají se jako singulár (jednotné číslo).

Příklad: Draughts is played with 24 equal pieces. Dáma se hraje 24 stejnými kameny.

Nejčastěji se asi setkáte s následujícími názvy:

billiards, kulečník, darts šipky, dominoes, domino, draughts, dáma, checkers (amer.) dáma, bowls kuželky

Ve tvaru množného čísla, které se chová jako jednotné číslo je řada podstatných jmen, která označují vědy (končí na –isc, např.: statistics, acoustics), některé zeměpisná vlastní jména (např.: the Hebrides Hebridy, the Nederlands Nizozemí, West Indies Západní Indie¨, atd), názvy některých nemocí a stavů mysli a těla (measels spalničky, mumps příušnice)

Počitatelná podstatná jména, která jsou často používaná v množném čísle, jsou například jména druhů zeleniny a ovoce:
Máte rádi zeleninu       / mrkev / hrách / čočku / cibuli / angrešt / rybíz ..?
Do you like vegetables / carrots / peas / lentils / onions / gooseberries / currants?

Příklady podstatných jmen, která jsou v jednom významu počitatelná, a v jiném nepočitatelná:

acquaintance / acquaintances

známý (člověk)

acquaintance

obeznámenost

beauty / beauties

krasavice

beauty

krása

demand / demands

požadavek

demand

poptávka

demand / demands

požadavek, nárok

demand

poptávka

experience / experiences

zážitek

experience

zkušenost

fruit / ftruits

plod

fruit

ovoce

glass / glasses
glasses

sklenice,
brýle

glass

sklo

iron / irons

žehlička, (pl. pouta)

iron

železo

lace / lace

tkanička (boty)

lace

krajka

love / loves

láska (osoba)

love

láska (cit)

matter / matters

záležitost, věc

matter

hmota

nature / natures

povaha

nature

příroda

paper / papers

noviny, článek, "lejstro"

paper

papír

toast / toast

přípitek

toast

topinka

work / works

dílo (umělecké)

work

práce

Toto je jen malá ukázka častých slov, která mají tuto vlastnost. Ostatní případy se naučíte postupně, jak budete rozšiřovat svoji slovní zásobu. Dbejte proto na správné použití členu a kvantifikátoru, i tvorbu množného čísla, zabráníte mnoha nedorozuměním.

 

Člen

Angličtina má člen neurčitý (a, an), a člen určitý (the). Člen stojí před podstatným jménem nebo před skupinou přídavného a podstatného jména a ovlivňuje jeho význam a použití.

Neurčitý člen

Neurčitý člen používáme, pokud mluvíme o nějaké věci nebo osobě poprvé. Používá se jen s počitatelnými podstatnými jmény v jednotném čísle. Pokud o dané věci mluvíme podruhé, použijeme určitý člen. Neurčitý člen tedy znamená zhruba jeden, nějaký, ten, o kterém jsem ještě nehovořil, dosud nekonkrétní věc, kterou později blíže popíšeme.

a [×] stojí před slovy začínajícími na souhlásku

an [×n] stojí před slovy začínajícími na samohlásku
(jde o výslovnost slova, ne o pravopis!)

Následující slova začínají na “h”, které se však nevyslovuje, a proto před ně patří neurčitý člen ve tvaru “an”:

heir [e×r]

dědic

honorary [on×r×ri]

honorární

heiress [e×ris]

dědička

honour [on×r]

čest

heirloom [e×rlu:m]

dědictví

honourable [on×r×bl]

ctihodný

honest [onist]

čestný

hour [au×r]

hodina

 

 

hourly [au×rli]

hodinový

Před slovy začínajícími na “u”, které se vyslovuje “ju” používáme člen ve tvaru “a”:

ubiquitous [ju'kwit×s]

všudypřítomný

urinal [ju'rain×l]

pisoár

unanimous [ju:'nim×s]

jednomyslný

urinary [ju×rinri]

močový

unicorn [ju:niko:n]

jednorožec

urine [ju×rin]

moč

unification [ju:nifikeišn]

sjednocení

usable [ju:z×bl]

použitelný

uniform [ju:nifo:m]

uniforma

usage [ju:zidž]

použití, úzus

uniformed [ju:nifo:md]

uniformovaný

use [ju:z]

užití

uniformity [ju:nifo:miti]

jednotnost

used [ju:zd]

použitý

unifying [ju:nifaiö]

sjednocující

useful [ju:sfl]

užitečný

unilateral [ju:nil{tr×l]

jednostranný

useless [ju:slis]

zbytečný

unilateralist [ju:nil{tr×l]

unilateralista

user [ju:z×r]

uživatel

union [ju:ni×n]

odbory

usual [južu×l]

obvyklý

unique [ju:'ni:k]

jedinečný

usually [južu×li]

obvykle

unisex [ju:niseks]

unisex

usurper [ju:z×p×r]

uchvatitel

unit [ju:nit]

jednotka

utensil [ju:tensil]

nádobí

united [ju:'naitid]

spojený

uterus [ju:t×r×s]

děloha

universal [ju:ni'v×:sl]

univerzální

utilitarian [ju:tili't×ri×n]

utilitarismus

universe [ju:niv×:s]

vesmír

utility [ju:tiliti]

veřejná služba

university [ju:niv×:siti]

univerzita

utopian [ju:t×upi×n]

utopický

uranium [ju'rieni×m]

uran

 

 

 

Určitý člen

Určitý člen používáme před podstatným jménem nebo skupinou přídavného a podstatného jména, abychom ukázali, že tato věc již byla zmíněna nebo, že je posluchači či čtenáři již známá. Určitý člen znamená ten, ta, to, o kterém jsem již hovořil, konkrétní věc, na kterou mohu ukázat, dává se před počitatelná i nepočitatelná jména, v jednotném i v množném čísle.

the [D] stojí před slovy začínajícími na souhlásku

the [Di:] stojí před slovy začínajícími na samohlásku, jde o výslovnost slova, ne o pravopis!

Viz také seznam slov začínajících na “h” uvedený výše.

Hlavní použití určitého členu:

Při odkazování na věc v hovoru již zmíněnou:

I called for a waiter. The waiter came and …
I have bought a hose in Prague. The house is in the suburbs.

Před podstatným jménem s předložkovou vazbou nebo vedlejší větou vztažnou:

I have no idea about the geography of Slovakia.
The book that I recommended was printed in Great Britain.

Když hovoříme o věci, která je obecně jedinečná:

They landed on the moon.
The sky was blue.

Jedinečnost se může vztahovat i jednotlivému místu:

We heard that the church had been bombed. (čili ve městě byl jen jeden kostel)
She read the words that were on the blackboard.

Při obecném tvrzení o všech objektech daného typu:

The computer allows us to communicate very quickly.
My favourite plant is cannabis.

Před podst. jmény označujícími systémy a služby:

My great grand-mother never used the phone.
How long does it take on the bus?

 

 

Před názvy hudebních nástrojů, mluvíme-li o něčí schopnosti na ně hrát.

I can play the guitar.
Ringo played the drums.

U zeměpisných názvů, které obsahují typ geografického nebo politického útvaru, nebo které jsou v množném čísle:

I enjoyed skiing in the Rocky Mountains.

She lives in the United States.
We visited the United Kingdom

They met near the Red River.

We will go to the Alps next year.

Have you ever visited the Nederlands?
… the Philippines?

Pozor! Před názvy, které označení typu útvaru nemají, člen nepatří!

She came from France. … from Bali
I live in Czechia. …. in Sicilly.

U názvů oblastí, které obsahují slova “north”, “south”, “east” nebo “west” (nikoli však “eastern” nebo “western”).

What are the news from the Middle East?
John lived in the north of England.

Výjimkou jsou názvy:
North America, South-East Asia, East Anglia, a názvy všech jezer, např.: Lake Superior (Hořejší jezero), Lake Geneva (Ženevské jezero).

Před přídavnými jmény, která označují některé sociální skupiny. Např.: rich (bohatí), poor (chudí), young (mladí), old (staří) nebo unemployed (nezaměstnaní)

Only the rich could afford those products.
The problem of the unemployed was discussed as well.

Pokud je takové přídavné jméno podmětem věty, přísudek má tvar pro množné číslo:

In the cities the poor are as badly off as they were in the villages.

 

Před přídavnými jmény označujícími národnost:

The French drink a lot of wine.
The British are worried.

Před 3. stupněm přídavného jména (protože největší, nejdražší atd. je jen jeden):

She is the prettiest girl in our class.

 

Kdy nepoužíváme určitý ani neurčitý člen:

Před vlastními jmény lidí, měst a zemí:

I have known John Whitehead for many years.
She is as pretty as Jill.

Avšak, chceme-li mluvit o celé rodině, člen použijeme:

The Browns are coming on Saturday.

Většinou po předložce před názvy institucí (church, college, home, hospital, prison, school, university).

Před názvy denních jídel (breakfast, lunch, dinner, supper, brunch, snack, tea)

Před jmény měst a zemí, pokud není součástí názvu slovo town, republic, kingdom, apod

Jednoduchý příklad

Například "lion" [lai×n] bez členu znamená lev jako zvíře, jako živočišný druh, "a lion" znamená jeden nějaký lev, ale ještě o něm nic nevíme, "the lion" znamená (ten jeden) lev, o kterém už něco víme.

We could see a lion under the tree.

Pod stromem jsme viděli lva.
(Ještě nevite jaký byl, zda velký či malý, mladý nebo starý.)

The lion in the Brno zoo looks sick.

Lev v brněnské zoo vypadá nemocný.
(Ten jeden určitý lev, ten, co je chudák v Brně v tom strašném betonovém kotci, ten, kterého vaše děti v neděli tak litovaly.)

Lions live in savanna.

Lev žije v savaně.
(Tento živočišný druh obývá tento typ biotopu, všichni lvi žijí v savaně, žádný nežije v tundře.)

 

 

Zájmena

Osobní:

I [ai]

we [wi:]

my

you [ju:]

ty

you [ju:]

vy

he [hi:]

on

they [Dei]

oni

she [ši:]

ona

 

 

it [it]

ono, to

 

 

Ukazovací:

this [Dis]

toto

these [Di:z]

tito

that [D{t]

tamto

those [uz]

tamti

Přivlastňovací:

my [mai]

můj

our [au×]

náš

your [jo:]

tvůj

your [jo:]

váš

his [hiz]

jeho

their [De×]

jejich

her [he×]

její

 

 

its [its]

onoho, toho

 

 

Tázací zájmena :

who

kdo

what

co, jaký

which

který

where

kde

when

kdy

whose

čí

 

 

why

proč

how

jak

how much

kolik (pro nepočitatelné)

how many

kolik (pro počitatelné)

 

 

Souhrnná tabulka zájmen:

osobní

přivlastňovací

zdůrazňovací
a zvratná

podmětný tvar

předmětný tvar

nesamostatná

samostatná

I

me

my

mine

myself

you

you

your

yours

yourself

he

him

his

his

himself

she

her

her

hers

herself

it

it

its

its

itself

we

us

our

ours

ourselves

you

you

your

yours

yourselves

they

them

their

theirs

themselves

Pár příkladů:

I can see him. Vidím ho.

He can see me. On mě vidí

Who is there? It is me. Kdo je tam? To jsem já.

This is our car. To je naše auto

This car is ours. Tohle auto je naše.

Zdůrazňovací a zvratná mají velmi pestré použití:

Když předmět a podmět anglické věty jsou táž osoba:

I looked at myself in a mirror. Podíval jsem se na sebe do zrcadla.

He should give himsefl more time. Měl si dopřát více času.

She stretched herself on the sofa. Natáhla se na gauč.

Zdůraznění:

The town itself was so small that it didn’t have a bank. Město bylo tak malé, že nemělo banku.

I myself have never read the book. Já sám jsem tu knihu nikdy nečetl.

Zdůraznění samostatnosti (zájmeno je na konci věty):

She printed thecard herself. Vytiskla tu kartu úplně sama.

Did you make these yourself? To jsi vyrobil sám?

S předložkou “by” znamená vykonání činnosti bez pomoci jiných nebo, že někdo je sám:

She was certain, she could manage by herself. Byla si jistá, že to zvládne sama.

He went off to sit by himself. Odešel, aby seděl sám.

 

Neurčitá zájmena

Stručný přehled neurčitých zájmen a složenin, které tvoří

some

nějaký, některý

používá se v kladných větách a ve formálních otázkach (např. v nabízecích)

every

každý

 

any

jakýkoli,
žádný (v záporné větě),
nějaký (v tázací větě)

používá se v kladných, záporných i tázacích větách, přičemž překlad do češtiny je trojí

no

žádný

vytvoří zápor ve větě místo “not”

Složená slova: (+) značí český význam v kladné větě, (-) v záporné a (?) ve větě tázací:

 

body

one

thing

where

how

some

někdo

někdo

něco

někde

nějak

every

každý

každý

všechno

všude

x x x

any

kdokoli (+)
nikdo (-)
někdo (?)

kdokoli (+)
nikdo (-)
někdo (?)

cokoli (+)
nic (-)
něco (?)

kdekoli (+)
nikde (-)
někde (?)

jakkoli

no

nikdo

nikdo

[naTiö]
nic

nikde

x x x

I need something to open this bottle. Potřebuji něco, čím otevřu tuhle flašku.

Granddad, would you like something good to eat? Dal by sis, dědku, něco dobrýho k snědku?

You have eaten everything I had. Sežrals mi všechno, co jsem měl.

I will eat anything you will cook. Sní všecno, co uvaříš.

He did not bring anything. Nic nepřinesl.

Did she have anything in her hand? Měla něco v ruce?

Nothing will help you. Nic ti nepomůže.

Do you know anybody in Little Snorington? Znáš někoho v Kotěhůlkách?

No, I don’t know anybody there. Ne, nikoho tam neznám.

She can invite anybody from her class. Může pozvat kohokoli ze třídy.

I need somebody to love. (Lyrics by Queen) Potřebuji něoho milovat. (text skupiny Queen)

Everybody's trying to be my baby … (Beatles) Každá chce být moje holka…

Nobody want to know him Nikdo ho nechce znát.

I have seen him before somewhere. Já už ho někde viděl.

She told me to sit anywhere Řekla, ať si někam sednu (=kamkoli)

Pozor! V anglické záproné větě smí být pouze jeden zápor:

I did not see anybody in any of the rooms. V žádné z těch místností jsem nikoho neviděl.

Stupňování přídavných jmen

Přídavná jména se v angličtině stupňují buď krátkýmm stupňováním, dlouhým stupňováním a několik přídavných jmen (není jich mnoho) se stupňuje nepravidelně:

Krátká přídavná jména

Krátká přídavná jména jsou taková přídavná jména, která mají jednu slabiku, dále ta, která mají dvě slabiky a končí na samohlásku nebo nosovku (m nebo n), a ta trojslabičná přídavná jména, která nemají přízvuk na první slabice.

Stupňování se provádí příponami. V druhém stupni se připojuje přípona -er, ve třetím stupni přípona -est. Třetí stupeň přídavného jména vyžaduje přítomnost určitého členu (the). při přidávání přípon dochází k některým pravopisným nebo výlovnostním změnám, které si také ukážeme:

1. stupeň 2. stupeň 3. stupeň

studený cold colder the coldest

silný thick thicker the thickest

příd. jména končící na souhlásku, kterou přechází právě jedna samohláska, koncovou souhlásku před příponou zdvojují:

velký big bigger the biggest

horký hot hotter the hottest

příd. jména končící na “y” se zachovají následovně:
(chraň vás pámbu vyslovovat “lejzííír”!!! hezky mužně “leizyr”)

šťastný happy happier the happiest

líný lazy lazier the laziest

totoo se nestane, pokud před “y” stojí samohláska:

šedý grey greyer the greyest

příd. jména končící na “ng” mají výslovnost končící na [ö], tato hláska “g” před příponou ožije‚ ozve se:

dlouhý long longer the longest

[loö] [loög×] [loögist]

silný strong stronger the strongest

příd. jména končící na “r” mají v britské angličtině výslovnost končící na [×], tato hláska “r” před příponou ožije‚ ozve se:

blízký near nearer the nearest

Patří sem ještě některá velmi frekventovaná dvojslabičná přídavná jména končící na souhlásku. Jsou to zejména: quiet, pleasant, handsome, common, narrow.

 

Dlouhá přídavná jména

Dlouhá přídavná jména jsou ta, která:

Tato přídavná jména se stupňují pomocí druhého (more) a třetího (the most) stupně příslovce much / many.

1. stupeň 2. stupeň 3. stupeň

unavený tired more tired the most tired

krásný beautiful more beautiful the most beautiful

nebezpečný dangerous more dangerous the most dangerous

Dlouhé stupňování se dá použít i pro krátká přídavná jména, význam věty se potom poněkud změní. Posuďte následující příklad:

John is taller than Peter.

Mary is happier than Gillian.

John je vyšší než Peter.
Nevíme, ale zda jsou oba dlouháni nebo prckové.

Mary je šťastnější než Gillian.
Nevíme, jak jsou na tom obecně.

John is more tall than Peter.

Mary is more happy than Gillian.

John je vyšší (více vysoký) než Peter.
A už víme, že oba jsou čahouni!

Mary je šťastnější (více šťastná) než Gillian.
Obě se mají skvěle jak mexickém TV seriálu.

Nepravidelná přídavná jména

Samozřejmě existují i nepravidelně stupňovaná přídavná jména, ale není jich mnoho:

1. stupeň 2. stupeň 3. stupeň

dobrý good better the best

špatný bad worse the worst

malý little less the leaast

mnoho many/much more the most

vzdálený far farther the farthest (v prostoru¨)

further the furthest (v čase a přeneseně)

Několik přídavných jmen tvoří třetí stupeň příponou –most. Jsou to přídavná jména označující směry:

northern

northernmost

fore

foremost (nejpřednější)

southern

southernmost

inner

innermost (nejvnitřnější)

western

westernmost

outer

utmost (krajní)

eastern

easternmost

top

topmost (vrcholný)

Poznámka:
Některá přídavná jména se nemohou stupňovat. Je to dáno jejich významem,. Například: perfect dokonalý, unique jedinečný, optimum optimální, matchless nevyrovnatelný, full plný, empty prázdný, square čtvercový, round kulatý, circular kruhový, triangular trojúhelníkový, wooden dřevěný, monthly měsíční, daily denní, retired v důchodu atd.

Je to logické, je-li nějaká věc unikátní tzn. vyskytuje se pouze v jediném exempláři, může snad být něco unikátnější nebo nejunikátnější? Přesto jsou i tato přídavná jména někdy stupňována. Ne vždy je používáme v jejich přesném významu, a tak můžeme říci: My glass is fuller than yours. Moje sklenice je plnější než ta tvoje. Dbejte však nato, abyste se neztrapňovali výroky o nejoptimálnějších řešeních (the most optimum solutions), případně nejabsolutnějších vítězstvích, jak zhusta slyšíme u českých televizních komentátorů. Bohužel, jejich čeština pro nás nemůže být vzorem, (o jejich angličtině je škoda mluvit).

Stupňování příslovcí

Krátká příslovce

Krátce, tedy příponami –er a –est se stupňují pouze jednoslabičná příslovce, neodvozená z přídavných jmen (adverbiální) příponou. Není jich mnoho. Tři si uvedeme jako příklad:

1. stupeň 2. stupeň 3. stupeň

dlouho long longer longest

brzo soon sooner soonest

rychle fast faster fastest

výjimka je:

časně early earlier earliest

 

Dlouhá příslovce

Všechna příslovce s příponou –ly (vyjma early) se stupňují dlouze:

1. stupeň 2. stupeň 3. stupeň

pomalu slowly more slowly most slowly

přesně exactly more exactly most exactly

 

Nepravidelných

Jen několik příslovcí se stupňuje nepravidelně:

1. stupeň 2. stupeň 3. stupeň

dobře well better best

špatně badly, ill worse worst

málo little less least

mnoho much more most

daleko far farther farthest
further furthest

 

 

Sloveso “to be” = být

Sloveso “to be” (být) je jedno ze tří pomocných sloves v anglickém jazyce (další dvě jsou “to have” a “to do”). Toto sloveso se od ostatních sloves liší tím, že v přítomném čase má tři různé tvary (am, is, are) a v minulém čase dva tvary (was, were). Je tedy nutné se na něj podívat podrobněji.

Přítomný čas slovesa “to be”:

Tvary v přítomném čase jsou: am, is, are

Jednotné číslo

Množné číslo

I

am

já jsem

we

are

my jsme

you

are

ty jsi

you

are

vy jste

he

is

on je

they

are

oni jsou

she

is

ona je

 

 

 

it

is

to je, ono je

 

 

 

Důležitá poznámka:
Sloveso to be v přítomném čase tvoří v mluvené angličtině tzv. staženiny. Zde je jejich přehled. Avšak, jste-li úplní nebo jen mírně pokročilí začátečníci, neměli byste je zatím používat. Hrozí nebezpečí, že ve vaší mysli vznikne chybná vazba mezi těmito staženinami, které vnímáte jako jedno slovo, a českými zájmeny já, ty, on, ona atd. Studenti, kterým se to stane, pak opravdu místo I říkají I’m i tam, kde ve větě nechtějí použít sloveso to be. Pak od těchto studentů slyšíme nesmyslené věta jako I’m know the girl. místo I know the girl. Asi byste se divili, jak častá je to chyba, a jak obtížné je se jí zbavit.

stažené tvary

výslovnost

stažené tvary

výslovnost

I’m

aim

we’re

wi:×

you’re

ju×

you’re

ju×

he’s

hi:s

they’re

Dei×

she’s

ši:s

 

 

it’s

its

 

 

Sloveso “to be” tvoří otázku v přítomném čase inverzí, tj. prohozením podmětu a přísudku.

Jednotné číslo

Množné číslo

am

I

jsem (já) ?

are

we

jsme (my) ?

are

you

jsi (ty) ?

are

you

jste (vy) ?

is

he

je (on) ?

are

they

jsou (oni) ?

is

she

je (ona) ?

 

 

 

is

it

je (to), (ono) ?

 

 

 

V otázce se sloveso "to be" nestahuje.

Sloveso “to be” tvoří zápor v přítomném čase tím, že přímo k sobě přípojí záporku “not”:

Jednotné číslo

Množné číslo

I

am

not

(já) nejsem

we

are

not

(my) nejsme

you

are

not

(ty) nejsi

you

are

not

(vy) nejste

he

is

not

(on) není

they

are

not

(oni) nejsou

she

is

not

(ona) není

 

 

 

 

it

is

not

(to) není, (ono) není

 

 

 

 

Tato záporka se často stahuje s příslušným tvarem slovesa do jediného slova:

Slova “are not” se stáhnou do slůvka “aren’t”; is not se stáhnout do “isn’t”, slova “am not” se nestahují. Tyto staženiny, na rozdíl od staženin slovesa se zájmenem, před kterými jsem vás varoval výše, žádné problémy a chyby nezpůsobují.

Stažené tvary se používají hlavně v hovoru, v písemném styku se jim vyhýbejte, zejména jedná-li se o formální texty jako jsou obchodní dopisy, oficiální zprávy, dopisy neznámým lidem atd. Při komunikaci po Internetu, v chatech, diskusních skupinách, na různých stránkách typu BBS nebo při relacích programu ICQ (a podobných) se naopak používají velmi často a kombinují se se zkratkami, kryptonymy, a různými hříčkami - ale o tom někdy jindy.

Pozor!

V anglické záporné větě může být pouze jeden zápor!

He is not any expert. Není žádný odborník.

Nobody is there. Nikdo tam není.

 

 

Existenční vazba: There is / are

Existenční vazba “there is/are” se používá, k vyjádření faktu, že něco prostě existuje, děje se nebo je na konkrétním místě.

Česká věta má často úplně obrácené pořadí větných členů:

 

 

 

 

Nepopleťte si podobné věty:

A good pub is in Juniper street. Dobrá hospoda je v Jalovcové ulici.

There is a good pub in Juniper street. V Jalovcové ulici je dobrá hospoda.

Zdají se vám ty věty stejné? Nemylte se, nejsou stejné!

Příklady na procvičení:

There is a fire on the fourth floor. Ve črvtrtém poschodí hoří.

There are many old castles in the Czech Republic. V ČR je hodně starých hradů.

Používá se i v otázce:

Darling, is there one more beer in the fridge? Miláčku je v lednici ještě jedno pivo?

A v záporu samozřejmě taky:

There was no chance to get there in time. Neměli (jsme / jste) šanci se tak dostat včas.

Když se někde něco děje přidáme gerundium slovesa:

There is a dog running along the street. Po ulici běží pes.

There is a blackbird singing in the garden. Na zahradě zpívá kos.

There is a group of teenagers ruining the bus stop. Zastávku demoluje parta mládežníků J

Povšimněte si rozdílu, který se vám snad na začátku zdá nepodstatný, avšak časem pochopíte o co jde:

A dog is running along the street. Pes běží po ulici.

There is a dog running along the street. Po ulici běží pas.

Jde o rozdíl stylistický a pokročilý student si nemůže dovolit ho opomenout!

 

Základní tvary anglických sloves

Běžné anglické sloveso může mít až pět tvarů:

1. write infinitiv psát

2. writes 3. os. j. č. v přít. čase píše

3. wrote tvar minulý psal, psala, psalo, psali, psaly, psala

4. written trpný tvar psán, psána, psáno, napsán, napsáno

5. writing gerundium píšící

  1. První tvar je infinitiv, to je základní tvar slovesa, tak, jak ho najdeme ve slovníku.
  2. Druhý tvar slouží pro tvorbu 3. osoby jednotného čísla (he = on, she = ona, it = to, ono) v přítomném čase. vytvoříte ho přidáním přípony -s, která se po neznělých souhláskách vyslovuje [s], o znělých souhláskách a samohláskách [z]. U sloves, jejichž infinitiv končí sykavkou [s, š, ž, č, dž] se přidává -es, které se vyslovuje [-iz]. Přípona -es se přidává také ke slovesu go [g×u] - jíz, chodit, a ke slovesu do [du:], vznikne tedy goes [g×uz] a does [daz].
  3. Třetí tvar (minulé příčestí) je tvar minulého času slovesa. Je ve všech osobách stejný, nečasuje se.
  4. Čtvrtý tvar (trpné příčestí) (je tvar, který slouží pro tvorbu trpného rodu, a pro tvorbu předpřítomnného času, předminulého času a infinitivu minulého, který najdete v čase předbudoucím a v podmiňovacím způsobu minulém.
  5. Pátý tvar je gerundium, které se používá v průběhových časech. Jeho význam lze vždy přeložit několikerým způsobem. Např.: write = psát, writing = psaní, píšící; build = stavět, building = stavení, stavění, stavící, stavba nebo budova.

Slovesa dělíme z hlediska toho, jak tvoří minulé a trpné příčestí na skupinu sloves pravidelných a skupinu sloves nepravidelných.

Nepravidelná slovesa tvoří tyto tvary velmi různým způsobem. Jak z názvu skupiny vyplývá, nelze pro odvození těchto tvarů stanovit žádné pravidlo, a je nutno se je naučit zpaměti. Viz přílohy: Nepravidelná slovesa ve skupinách a Abecdní seznam nepravidelných sloves.

Pravidelná slovesa tvoří tyto tvary pravidelným způsobem, příponou –ed.

Tato přípona se vyslovuje jak [t] po následujících hláskách: p, s, k, f, [T].

Po hláskách “t” a “d” se vyslovuje [id].

Po všech ostatních hláskách se vyslovuje [d].

 

 

Rozkazovací způsob

Rozkazovací způsob na 2. osobu se tvoří infinitivem. Na neprvní osobu se tvoří pomocí slovesa let po kterém následuje holý infinitiv významového slovesa. Stahování je zcela běžné:

Come here!

Pojď sem!

Let me do that!

Nech mě to udělat

Drink!

Pij!

Let him pay
Let’im pay

Ať zaplatí

Kill him!

Zab ho!

Let her drive

Ať řídí!

Kiss me

Polib mne!

Let us drink!
Let’s drink

Pijme!

 

 

Let them go!
Let’em go!

Nech je jít.

Záporné rozkazy na druhou osobu tvoříme pomocí pomocného slovesa do. Záporné rozkazy na ostatní osoby buď jen pomocí not, nebo častěji a mederněji pomocí pomocného slovesa do.

Don‘t smoke here!

Nekuř tady!

Don’t let me down!

Neopouštěj mě

Don‘t drink so much!

Nepij tolik!

Don‘t let him pay!
(Let him not pay!)

Ať neplatí

Dont‘ kill me!

Nezabíjej mě!

Don‘t let her drive!
(Let her not drive!)

Ať neřídí!

 

 

Don‘t let us drink!
Let’s not drink!

Pijme!

 

 

Don’t let them go

Nech je jít.

Zde je nutno připomenout, že rozkaz je v angličtině často společensky neúnosný, nezdvořilý nebo příliš příkrý. Proto téměř nikde neuvidíte nápis DO NOT SMOKE. Místo něj bude někde malá tabulka NO SMOKING. Ostatně ani sloveso forbid zakázat není příliš časté (na rozdíl od německého verboten, které vidíte na každém rohu), anglosasům se prostě příčí něco přímo přikazovat natož zakazovat. Sympatické, není-liž pravda? – Jeliž. J

 

Činný rod, časy prosté

He

will

write

budoucí čas

He

will

have written

předbudoucí čas

He

 

writes

přítomný čas

He

has

written

předpřítomý čas

He

 

wrote

minulý čas

He

had

written

předminulý čas

He

would

write

podmiňovací způsob přítomý.

He

would

have written

podmiňovací způsob minulý

 

Základní tvary sloves použitých v přehledu a v příkladech:

 

infinitiv

tvar minulého času

příč. trpné

psát

write

wrote

written

vědět, znát

know

knew

known

mluvit

speak

spoke

spoken

pracovat

work

worked

worked

 

 

Rozdíly mezi časy na příkladech vět kladných oznamovacích :

Příklady jsou jen se dvěma slovesy, aby vynikly rozdíly funkční a nebyly rušeny rozdíly významovými. Jedno sloveso však vyjadřuje činnost (speak - mluvit), druhé stav (know - vědět, znát). Nejprve je uveden příklad a za ním komentář, který vám má pomoci pochopit, k čemu daný čas slouží. Snažte se vnímat anglické časy jako daný fakt, a k přiřaďte si k němu cíl jeho použití. Nikoli naopak.

I will speak to him tomorrow. Budu s ním zítra mluvit.
He will work with me. Bude se mnou pracovat.
I will know it tomorrow. Budu to vědět zítra.
Normální konstatování budoucího děje nebo stavu.

I will have spoken to him, before you arrive. Promluvím s ním, než přijedeš.
By 2004, she will have worked for twelwe years.
Děj, který se odehraje v budoucnosti, ale před konkrétně určeným časem.
I will have known it, before you arrive. Budu to (už) vědět než přijedeš,.
Nebo stav, který v budoucnosti nastane, dříve než se odehraje něco jiného.

I speak to him (very often). (Velmi často) s ním mluvím (mluvívám).
We work for Mr Capone. Pracujeme pro ….
I know it. Vím to.
Děj (stav), který se odehrává (existuje) v široce chápané přítomnosti, opakuje se, může být i pravidelný.

I have spoken to him. Už jsem s ním mluvil.
I have worked for that company. Pro tu firmu jsem už pracoval.
I have known it for three years. Vím to už tři roky.
Děj, který proběhl v minulosti a trvají jeho následky, nebo stav, který trvá od minulosti až do přítomnosti. Proto v těchto větách bývají příslovce jako just, never, ever, always, often, usually, nesmí zde být příslovečné určení času, které nezahrnuje přítomnost (yesterday, last year).

I spoke to him (yesterday). Mluvil jsem s ním (včera).
She worked for me in 1995. Pracovalal pro mne v roce 1995.
I knew it. Věděl jsem to.
Děj minulý, zde už smí být jakékoli příslovečné určení času, které děj jednoznačně vsadí do minulosti.

I had spoken to him, before you came. Mluvil jsem s ním, než jsi přišel.
She called a man she had worked with. Zavolala muži pro kterého již (dříve) pracovala.
I had known it, before you came. Už jsem to věděl, než jsi přišel.
Děj, který se odehrál (nebo byl ukončen) v minulosti, dříve než nějaký jiný děj nebo před určitým časem.

I would speak to him. Mluvil bych s ním.
They would work. Pracovali by (kdybys jim platil pořádně)
I would know it. Věděl bych to.
Podmínka přítomná, děj který by se odehrál v přítomnosti, kdyby to šlo.

I would have spoken to him. Mluvil bych s ním. (Byl bych s ním mluvil.)
They would have worked, if you had paid them regularly. Byli by pracovali, kdybys jim byl platil pravidelně.
I would have known it. Věděl bych to. (Byl bych to věděl.)
Podmínka minulá, děj který by se odehrál v minulosti, kdyby to šlo. Je-li u podmínky příslovečné určení času, které děj umísťuje do minulosti, musí se použít tato podmínka minulá.

 

Činný rod, časy průběhové

He

will

be

writing

budoucí čas

He

will

have been

writing

předbudoucí čas

He

 

is

writing

přítomný čas

He

has

been

writing

předpřítomý čas

He

 

was

writing

minulý čas

He

had

been

writing

předminulý čas

He

would

be

writing

podmiňovací způsob přítomý.

He

would

have been

writing

podmiňovací způsob minulý

 

Základní tvary sloves použitých v přehledu a v příkladech:

 

infinitiv

tvar minulého času

příč. trpné

gerundium

být

be

was / were

been

being

psát

write

wrote

written

writing

čekat

wait

waited

waited

waiting

Průběhové časy se obvykle používají, jestliže je třeba vyjádřit jednotlivý případ děje (např. She is expecting a baby. - Ona čeká děťátko. Our bus is coming. - Náš autobus přijíždí. I am working. - Pracuji.), u sloves vyjadřujících činnost, proces, rozvoj nebo změnu stavu (např. My english is improving. - Moje angličtina se zlepšuje. Production is growing. Výroba roste.), a také u všech sloves vyjadřujících postupnou změnu (např. I am hearing it better now. Teď to slyším lépe.) a to i u sloves, která jaksi “normálně” průběhové časy netvoří.

Průběhové časy se nepoužívají u nedynamických sloves, to jsou slovesa vyjadřující tělesné stavy (např. feel cítit, hurt, ache bolet), slovesa vyjadřující intelektuální, volní a citové stavy, postoje a reakce (např. know - vědět, znát, understand - rozumět, believe - věřit, doubt - pochybovat, hope - doufat, think - myslet si, suppose - předpokládat, imagine - představit si, like - mít rád, love - milovat, prefer - dávat přednost, want - chtít, wish - přát si), slovesa označující vztahy a stavy mimo lidský subjekt (např. contain - obsahovat, include - zahrnovat, consist - skládat se, fit - hodit se, cost - stát [peníze], own - vlastnit)

Slovesa smyslového vnímání (see - vidět, hear - slyšet, smell - cítit čichem, taste - cítit chutí, feel - cítit dotek) netvoří průběhové časy, ale na přítomnost často odkazují pomocí způsobového slovesa can. Takto se chovají i slovesa remember (pamatovat si) a understand (rozumět).

 

 

Rozdíly mezi časy na příkladech vět kladných oznamovacích :

Příklady jsou s jediným slovesem, aby vynikly rozdíly funkční a nebyly rušeny rozdíly významovými.

I will be waiting for him at the corner. Budu něj čekat na rohu.
Často se průběhem vyjadřuje jistota budoucích událostí.

By October, I will have been waiting for him V říjnu na něj budu čekat už tři roky.
for three years.
Děj, který probíhá od minulosti do budoucnosti a indikuje, že v této budoucnosti bude již nějakou dobu trvat.

I am waiting for him. Čekám na něj.
Právě teď, v tomto momentě.

Who are you waiting for? Na koho (právě) čekáš?

I have been waiting for him since five o’clock. Čekám na něj od pěti.
Děj trvající od minulosti až do přítomnosti.

How long have you been waiting for him? Jak dlouho už na něj čekáš?

I was waiting for him (from five to six). Čekal jsem na něj (od pěti do šesti ).
V určitou dobu nebo po určitou v minulosti.

I had been waiting for him for three hours, Čekal jsem na něj už tři hodiny, když v tom mi
when somebody stole my pipe. někdo ukradl fajfku.
Děj už v minulosti probíhající po nějakou dobu.

I would be waiting for him. Čekal bych na něj.
Právě teď.

I would have been waiting for him (yesterday). Čekal bych na něj (včera). (Byl bych na něj čekal.)
V minulosti.

Rozdíl mezi prostými a průběhovými časy v rodě činném

V této pasáži nám jde o pochopení časů prostých a průběhových na základě rozdílů, které uvidíme, když vedle sebe položíme “stejnou” větu ve dvou vydáních. Příklady jsou vybrané tak, aby bylo jasné, že tyto věty stejné nejsou a samozřejmě ani být nemohou.

Prosté časy

I go to a pub.
Chodím do hospody. (opakovaný děj)

He often repairs his car.
On často opravuje své auto. (opakovaný děj)

She has watched the film.
Shlédla ten film. (ukončený děj)

We haven't tested the material yet, when the rod cracked.
Ještě jsme ten materiál neotestovali, když ta tyč praskla.

They have come back home.
Vrátili se (už) domů. (= a jsou doma.)

They came back home.
Vrátili se domů. (= ale kde jsou teď, není řečeno)

I will wait for you outside.
Počkám na tebe venku.
(prostě to konstatuji)

Will you leave at five?
Odejdeš v pět?

By Sunday, he will have done the work.
V neděli už bude mít tu práci udělanou.
Děj bude ukončený.

I would eat somethig.
Něco bych snědl (nebo jedl).

We would have eaten.
Jedli bychom (Byli bychom jedli) (minulost)

 

 

Průběhové časy

I am going to a pub.
Jdu do hospody. (jednorázový děj)

He is repairing his car.
On (právě) opravuje své auto. (jednorázový děj)

She has been watching the film (for two hours).
Sleduje ten film (už dvě hodiny). (děj probíhající od minulosti až do přítomnosti)

We haven't been testing the material for five minutes, when the rod cracked.
Ještě jsme ten materíál netestovali ani pět minut, když ta tyč praskla.

They have been coming back home since May.
Vracejí se domů od května. (=asi dlouhá plavba)

They were coming back home.
Vraceli se domů.

I will be waiting for you outside.
Budu na tebe čekat venku.
(mám pevnou jistotu, že tomu tak bude)

Will you be leaving at five?
Budeš v pět odcházet?

By Sunday he will have been doing the work for two weeks.
V neděli tu práci bude dělat už dva týdny.

I would be eating something.
Něco bych jedl. (teď, kdybys mě netelefonoval).

We would have been eating.
Jedli bychom (Byli bychom jedli.)
(minulost, jedna chvíle)

Ale pozor na momentánní slovesa, která vyjadřují velmi krátké děje, tam je to trochu jinak, prostý čas slouží pro vyjádřenní jedné události i pro více událostí, průběhový čas pro opakovaný děj. Nejlépe je to vidět v minulém čase.

Prostý čas

He shot at me.
Střelil po mě. (Střílel po mě.)

I kicked his ass.
Kopl (Nakopal) jsem ho do prdele.

The door banged.
Dveře bouchly.

Cathy blinked and smiled
Kačka mrkla a usmála se.

John has jumped from an aeroplane four times (with a parachute).
John skočil z letadla už čtyřikrát (padákem).

She dropped the bra on the floor.
Upustila podprsenku na zem.
(A bylo to jasný.)

You always fall in love with a redhead.
Ty se vždycky (=při každé příležitosti) zamiluješ do nějaký zrzky.

Zkusme i ten budoucí čas:

I will hit him.
Praštím ho.

 

 

Průběhový čas

He was shooting at me.
Střílel po mě. (Více nábojů)

I was kicking his ass.
Kopal jsem ho do prdele.

The door were banging.
Dveře bouchaly.

Cathy was blinking her eyes rapidly.
Kačka rychle mrkala.

John was jumping up and down to knock the snow off.
John poskakoval, aby setřásl sníh.

She was dropping parts of her clothes.
Ztrácela (trousila) kousky oblečení.
(Chlapi, to je drama, co?)

You are always falling in love.
Ty se pořád (=ustavičně) zamilováváš.

I will be hitting him.
Budu do něj bouchat.

 

Trpný rod, časy prosté

It

will

be

written

budoucí čas

It

will

have been

written

předbudoucí čas

It

 

is

written

přítomný čas

It

has

been

written

předpřítomý čas

It

 

was

written

minulý čas

It

had

been

written

předminulý čas

It

would

be

written

podmiňovací způsob přítomý.

It

would

have been

written

podmiňovací způsob minulý

 

infinitiv

tvar minulého času

příč. trpné

gerundium

být

be

was / were

been

being

ptát se

ask

asked

asked

asking

končit

finish

finished

finished

finishing

diskutovat

discuss

discussed

discussed

discussing

ukázat

show

showed

shown

showing

 

Příklady na čtyřech stejných větách

Věty uváděné na třetím a čtvrtém místě v našich příkladech se vám mohou zdát téměř stejné, alespoň svým českým významem. Ale nemylte se. Zatímco ve větách na třetím řádku je podmětem zájmeno you = ty, ve větě na řádku čtvrtém je to podstatné jméno house = dům. Platí pravidlo, že v těchto případech - kdy máme dvě možnosti zdánlivě stejného významu - se podmětem věty má stát to, o co ve vaší větě jde především. Mluvím-li především o vás, jde-li o vás, jste-li vy středem mého zájmu, dám do podmětu zájmeno “you”. Použiji tedy případ uvedený na třetím místě. Mluvím-li především o tom domě, jde-li o dům, je-li dům, a ne vy, středem mého zájmu, dám do podmětu slovo house = dům. Použiji tedy případ uvedený na čtvrtém místě. Je to nepodstatný detail? A je snad nepodstatný detail, jestli někomu jde především o živého člověka nebo o starou barabiznu? Nedokážete-li tuto otázku zodpovědět, pamatujte si, že příklad uváděný na čtvrtém místě je opravdu méně častý než příklad nad ním, a zkuste více číst Rychlé Šípy, asi jste zvorali své dospívání.

Věta na třetím místě má v češtině ještě jeden možný překlad, který uvádím v závorce. V češtině totiž často používáme větu ve třetí osobě množného čísla se zamlčeným podmětem (chybí slůvko “oni”). Činíme tak v situacích, kdy podmět neznáme, nezáleží nám na něm, nebo jej prostě nechceme nijak blíže specifikovat. Takové větě pak odpovídá v angličtině právě věta v trpném rodě, a to ve formě uváděné v následujících příkladech na třetím místě

The picture will be finished. Obraz bude dokončen.
The problem will be discussed. O tom problému se bude diskutovat.
You will be shown the house. Bude ti ukázán ten dům. (Ukážou ti dům.)
The house will be shown to you. Ten dům ti bude ukázán. (méně častá verze)

The picture will have been finished Obraz bude dokončen dříve, než on přijede.
before he arrives.


The problem will have been dicussed. O tom problému se bude diskutovat,
before he arrives. než on přijede.
You will have been shown the house. Ten dům ti bude ukázán, než on přijede.
before he arrives. (Ukážou ti ten dům, než on přijede.)

The picture is finished. Obraz je dokončen.
The problem is dicussed. O tom problému se diskutuje.
You are shown many houses. Je ti ukázováno mnoho domů.
(Ukazují ti mnoho domů.)
Many houses are shown to you. Mnoho domů ti je ukazováno.

The picture has been finished. Obraz je již dokončen.
The problem has been dicussed. O tom problému se již diskutovalo.
You have been shown the house. Tobě ten dům již byl ukázán (Už ti ten dům ukázali.)
The house has been shown to you. Ten dům ti již byl ukázán.

The picture was finished. Obraz byl dokončen.
The problem was dicussed. O tom problému se diskutovalo.
You were shown the house. Byl ti ukázán ten dům. (Ukázali ti ten dům.)
The house was shown to you. Ten dům ti byl ukázán.

The picture had been finished,. Obraz již byl dokončen, dříve než on přijel.
before he arrived.
The problem had been dicussed. O tom problému se již diskutovalo,
before he arrived. dříve než on přijel.
You had been shown the house. Ten dům ti již byl ukázán, dříve než on přijel.
before he arrived. (Ukázali ti ten dům, dříve než on přijel.)
The house had been shown to you, before... Ten dům ti již byl ukázán, dříve než ...

The picture would be finished. Obraz by byl dokončen.
The problem would be dicussed. O tom problému by se diskutovalo.
You would be shown the house. Byl by ti ukázán ten dům. (Ukázali by ti ten dům.)
The house would be shown to you. Ten dům by ti byl ukázán.

The picture would have been finished. Obraz by byl (býval) dokončen.
The problem would have been dicussed. O tom problému by se (bylo) diskutovalo.
You would have been shown the house. Byl by ti (býval) ukázán ten dům.
(Byli by ti ukázali ten dům.)
The house would have been shown to you. Ten dům by ti byl býval ukázán.

 

Trpný rod, časy průběhové

 

 

 

budoucí čas

 

 

 

předbudoucí čas

It

is being

written

přítomný čas

 

 

 

předpřítomý čas

It

was being

written

minulý čas

 

 

 

předminulý čas

 

 

 

podmiňovací způsob přítomý.

 

 

 

podmiňovací způsob minulý

Ostatní časy, např. budoucí se vyskytují velmi zřídka.

 

infinitiv

tvar minulého času

příč. trpné

gerundium

být

be

was / were

been

being

psát

write

wrote

written

writing

končit

finish

finished

finished

finishing

diskutovat

discuss

discussed

discussed

discussing

ukázat

show

showed

shown

showing

Tabulka je zde skoro prázdná i příkladů je málo, ale to neznamená, že se jedná o okrajový jev.

Příklad na třech stejných větách

The picture is being finished. Obraz je právě dokončován.
The problem is being dicussed. O tom problému se právě diskutuje.
You are being shown the house. Právě ti je ukazován ten dům.(Právě ti ukazují)
The house is being shown to you. Ten dům ti je (právě) ukazován.

The picture was being finished. Obraz byl právě dokončován.
The problem was being dicussed. O tom problému se právě diskutovalo.
You were being shown the house. Tobě byl ten dům ukazován. (Právě ti ukaz...)
The house was being shown to you. Ten dům ti byl ukazován (1x).

 

 

A tady je ukázka rozdílů mezi prostými časy a průběhovými časy v trpném rodě:

Rozdíl je stejný jako mezi prostými a průběhovými časy v rodě činném.I zde je zřejmé, že je mezi sebou nemůžeme zaměňovat. Říkali bychom prostě něco jiného než chceme.

The car is repaired.
To auto je opraveno

The material is often tested
Ten materiál je často testován. (se často testuje)

Coffe is served at five every day, sir.
Pane, káva se podává denně o páté.

Millions of tons of good earth are washed away from this valley.
Z tohoto údolí jsou odplaveny milióny tun dobré
zeminy.

This problem is sometimes dicussed in every parliament.
O tomto problému se občas diskutuje v každém parlamentu.

The lorry is not repaired.
Ten náklaďák není opraven(ý).

He was arrested.
Byl zatčen. (už bylo po všem)

The diskette was formatted.
Disketa byla zformátována.

Our conversation was not recorded.
Náš rozhovor nebyl zaznamenán.

The room was cleaned.
Ten pokoj byl uklizený.

 

The car is being repaired.
To auto se právě opravuje.

The material is being tested
Ten materiál je právě testován. (se právě testuje)

Ladies and gentlemen, coffee is being served!
Dámy a pánové, podává se káva! Konečně!

Millions of tons of good earth are being washed away.
Milióny tun dobré zeminy jsou (právě) odplavovány.

This problem is being discussed in the parliament.
O tom problému se právě diskutuje v parlamentu.

The lorry is not being repaired.
Ten náklaďák se (právě) neopravuje.

He was being arrested.
Byl zatýkán. (právě v té chvíli)

The diskette was being formatted.
Disketa se právě formátovala.

Our conversation was not being recorded.
Náš rozhovor nebyl zaznamenáván.

The room was being cleaned.
Ten pokoj se právě uklízel.

Použití trpného rodu z hlediska češtiny:

Mezi češtinou a angličtinou jsou ve tvoření trpného rodu značné rodíly, které jsou dané odlišnou povahou tranzitivních anglických sloves (slovesa vyjadřující působení na nějaký objekt, nebo zaměření na nějaký cíl opravuji auto nebo přinesl jsem ti flašku). Proto je třeba si uvědomit několik důležitých skutečností, řídit se určitými pravidly, a především trpný rod náležitě používat všude, kde má skutečně být. Čtěte a ničeho se nebojte, pochopí to i prostý pobíječ much.

  1. U sloves, která se používají s jedním předmětem (monotranzitivních) se trpný rod tvoří prakticky stejně jako v češtině: He was called. Byl zavolán.) U těchto sloves často anglické sloveso s přímým předmětem odpovídá českému slovesu s se zvratným zájmenem "se". (What is it called? Jak se tomu říká? English is spoken in Ireland. V Irsku se mluví anglicky.).
  2. U sloves s předložkovým předmětem se sloveso s předložkou chová jako jednoslovné sloveso. Podmětem je opět předmět aktivní vazby. (The doctor was sent for. Poslalo se pro doktora. You will be laughed at in this dress. V těch šatech se ti vysmějí. The children will be taken care of. O děti bude dobře postaráno.)
  3. U sloves se dvěma předměty - přímým a nepřímým existují dvě pasívní konstrukce, protože podmětem se mohou stát oba předměty. To je, oproti češtině, ve které se může stát podmětem jen přímý předmět, značný rozdíl. Např. Everyone is given an opportunity. Každému je dána příležitost. Proti verzi: An opportunity is given to everyone. Příležitost je dána každému. Nebo: I was denied the pleasure of seeing you. Bylo mi odpřeno potěšení vás vidět. Proti verzi: The pleasure of seeing you was denied me. Potěšení vás vidět mi bylo odepřeno.

Naskýtá se otázka, který ze dvou předmětů mám zvolit, abych mluvil opravdu “anglicky” a ne jen czenglicky. Závisí to především aktuálním větném členění. Podmětem se stává ten předmět, který má "menší dynamičnost výpovědi" (jak praví učené knihy) nebo prostě ten předmět, který tvoří jádro výpovědi

I was charged a horrible price. Naúčtovali MI příšernou cenu.
She was offered an unbelievable chance. Byla JÍ nabídnuta neuvěřitelná šance.

Nabídli JÍ neuvěřitelnou šanci.

Tam, kde je přímý předmět vyjádřen infinitivem nebo vedlejší větou není co řešit, podmětem je jasně předmět nepřímý:

We were told to come at three. Bylo nám řečeno, abychom přišli ve tři.
She was promised that the offer would remain open. Bylo jí slíbeno, že nabídka zůstane otevřena.

Čeština tyto situace často řeší větou v rodě činném s nevyjádřeným podmětem a slovesem ve 3. osobě množného čísla Ttytéž příklady:
We were told to come at three. Řekli nám, abychom přišli ve tři.
She was promised that the offer would remai open. Slíbili jí, že nabídka zůstane otevřena.

Čech, snad z pocitu odcizení "třísetletou habsburskou porobou" a "čtyřicetiletou komunistickou hrůzovládou", říká řekli, slíbili, je tam zamlčený podmět “oni” = ne my, oni = ti jacísi nevyslovitení (snad aby se nezhmotnili?), nepojmenovaní (nám na nich nezáleží). Prostě čeština je taková, a angličtina je zde zase jiná, a proto je v našich výše uváděných příkladech u třetí věty ještě v závorce další česká věta, která by samozřejmě mohla mít ekvivalent v rodě činném, ale o tom tato kapitola není.

 

 

Jak se tvoří otázka a zápor ve všech časech

Věta záporná čas

He will not (won't) write budoucí

He will not (won't) have written předbudoucí

He does not (doesn't) write přítomný

He has not (hasn't) written předpřítomný

He did not (didn't) write minulý

He had not (hadn't) written předminulý

He would not (wouldn't) write podm. způs. přítomný

He would not (wouldn't) have written podm. způs. minulý

Věta tázací čas

Will he write budoucí

Will he have written předbudoucí

Does he write přítomný

Has he written předpřítomný

Did he write minulý

Had he written předminulý

Would he write podm. způs. přítomný

Would he have written podm. způs. minulý

Věta tázací - věcná otázka (verze v závorce jsou řídké) čas

What will he write budoucí

(What will he have written předbudouc)í

What does he write přítomný

(What has he written předpřítomný)

What did he write minulý

(What had he written předminulý)

What would he write podm. způs. přítomný

What would he have written podm. způs. minulý

Věta tázací záporná čas

Won't he write budoucí

Won't he have written předbudoucí

Doesn't he write přítomný

Hasn't he written předpřítomný

Didn't he write minulý

Hadn't he written předminulý

Wouldn't he write podm. způs. přítomný

Wouldn't he have written podm. způs. minulý

 

 

 

 

 

Způsobová slovesa

Pro přehlednost si očíslujeme tabulku i příklady:

česky

přítomý čas

přítomý čas - zápor

minulý ča
a podmiňovací způsob

opis (pro použití
ve všech časech)

Poznámky:

1.
moci, umět

can

cannot, can’t
(nemoci, neumět)

could
(mohl, mohl by)

to be able to
(dosl. být schopen)

Tam kde jsou dvě možnosti (tj. v přítomném a minulém čase a v podmiňovacím způsobu) existuje obvykle jemný významový rozdíl rozpoznatelný podle doslovného překladu

2.

smět

may

mustn’t
(nesmět)

might
(možná, možná by)

to be allowed to
(dosl. mít dovoleno)

"May" se používá zejména - dnes téměř výhradně v tázacích větách s 1 os. j.č. a mn.č.
"Might" znamená moci v přítomném významu jen ve vedlejších větách, na kterých se uplatnila souslednost časová.

3.

muset

must

needn’t
(nemuset)

N/A

to have to

V americké angličtině se dává přednost opisu i v přítomném čase, ve kterém navíc existují hovorové formy "have/has got to" nebo "got to" anebo "gotta"

4.

mít (povinnost)

shall

shall not, shan’t
(nemít (povinnost))

should
(měl, měl by)

to be supposed to
to be to
(dosl. očekávat, být)

"Shall" se používá zejména - dnes téměř výhradně v tázacích větách s 1 os. j.č. a mn.č.
Shall má v určitých kontextech další významy.
"To be to" je formálnější.

5. způs. sloveso
pro tvorbu budoucího času

will

will not, won’t

would

N/A

"To be going to" nelze považovat za skutečný opis

 

Poznámky

  1. Tato slovesa (can, could, may, must, needn't, shall, should) nemají zvláštní tvary pro 3. os. j. č., (chybí opravdový infinitiv, čistý minulý tvar a úplně chybí tvar pro trpný rod), v přítomném čase mají ve všech osobách stejný tvar, pro budoucí a minulý čas a pro podmiňovací způsob se místo nich používá náhradní konstrukce - opis ("to be able to", "to be allowed to", "to be to", "to be supposed to"). Tento opis se může používat i v přítomném čase, kdy v prvních dvou případech zesiluje význam, druhý a třetí případ jsou probrány níže.
  2. Tato slovesa (can, could, may, must, needn't, shall, should) tvoří v přítomném čase otázku inverzí, bez použití pomocného slovesa to do. zápor tvoří prostým připojením záporky not. Jejich opisy "to be able to", "to be allowed to", "to be to", a "to be supposed to") tvoří otázku a zápor podle slovesa to be, opis "to have to" tvoří otázku a zápor s použitím pomocného slovesa "to do".
  3. Slovesa could a should mají význam minulý i podmínkový zároveň, konkrétní význam vyplývá z kontextu.
  4. Slovesa may a can se v kladných oznamovacích větách významově překrývají, ve větách tázacích je mezi nimi rozdíl ve stupni zdvořilosti a formálnosti. V 1. osobě je v otázce zdvořilejší may (May I use your phone?). Naopak v 2. a 3. osobě je v oznamovací větě zdvořilejší can (You can take this afternoon off.).
  5. Sloveso shall se ve významu "mít povinnost" používá pouze v 1.os. ve větách tázacích.
  6. Sloveso can následované slovesem smyslového vnímání (see, hear, smell, taste, feel) odkazuje na bezprostřední přítomnost a prakticky tak nahrazuje chybějící průběhový čas těchto sloves.
  7. Vedle must se v přítomném čase často používá i opis "to have to". Sloveso must implikuje nutnost vyplývající z přirozeného stavu věcí (One day everybody must die. Jednou musí každý zemřít.) nebo z vnitřního stavu či přesvědčení (např. I must think it over musím si to promyslet = musím, protože chci). Opisný tvar "to have to" implikuje v přítomném čase vnější nutnost (např.: I have to hurry, the train won't wait. Musím spěchat, ten vlak nepočká.) V americké angličtině se must používá velmi zřídka, a opis "to have to" má tedy oba významy.
  8. Podobná situace jako popisuji v bodě g) je u should, které implikuje povinnost (záhodnost) nějak tkvící v podmětu (You should marry the girl. Budeš s ní mít přece dítě!!!) a opis to be to, který implikuje povinnost (záhodnost) z vnějších okolností (We are to meet at the station. Je to tak domluveno.)

To vše klade na naše příklady určitá omezení. Pokusme se jim vyhovět

Příklady na stejných větách (po řadě: čas budoucí, přítomný, minulý, podmínka):

1. (moci)

He will be able to help. On bude moci pomáhat.

He can help On může pomáhat.
He is able to help. On může pomáhat. (=je schopen)

He could help. On mohl pomáhat.
He could have helped! On mohl pomáhat! (ale nepomáhal, mizera)
He was able to help. On mohl pomáhat (=byl schopen).

He could help. On by mohl pomáhat.
He would be able to help. On by mohl pomáhat (=byl by schopen).

 

2. (smět)

He will be allowed to help. On bude smět pomáhat.

He can help On může (smí) pomáhat. (viz výše)
He may help On smí pomáhat. (viz výše)
He is allowed to help. On smí pomáhat. (=je mu dovoleno)

He was allowed to help. On směl pomáhat (=bylo mu dovoleno).

He would be allowed to help. On by směl pomáhat (=bylo by mu dovoleno).

 

3. (muset)

He won't have to help. On nebude smět pomáhat.

He mustn't help On nesmí pomáhat. (viz výše)
He isn't allowed to help. On nesmí pomáhat. (=není mu dovoleno)

He wasn't allowed to help. On nesměl pomáhat (=nebylo mu dovoleno).

He wouldn't be allowed to help. On by nesměl pomáhat (=nebylo by mu dovoleno).

He will have to help. On bude muset pomáhat.

He must help On musí pomáhat. (vnitřní nutnost)
He has to help. On musí pomáhat. (vnější nutnost)

He had to help. On musel pomáhat.

He would have to help. On by musel pomáhat.

He won't have to help. On nebude muset pomáhat.

He needn't help On nemusí pomáhat. (vnitřní nutnost)
He doesn't have to help. On nemusí pomáhat. (vnější nutnost)

He didn't have to help. On nemusel pomáhat.

He wouldn't have to help. On by nemusel pomáhat.

  1. (mít)

Aby příklady více vynikly, změníme v podmětu osobu.

You will be (supposed) to help. Budeš muset / mít povinnost pomáhat.

You are (supposed) to help Máš pomáhat.

You should help Měl jsi pomáhat
You should have helped! Měl jsi pomáhat! (ale nepomáhal)
You were (supposed) to help. Měl jsi pomáhat.

You should help Měl bys pomáhat (přesvědčení mluvčího)
You would be (supposed) to help. Měl bys pomáhat. (vnější povinnost)

Shall I help you? Am I supposed to help you? Mám vám pomoci? (jen v otázce v 1. osobě)

 

Tabulka dle češtiny:

Ještě se podíváme, jak na sebe pasují a nepasují kladná a záporná způsobová slovesa naskládaná do tabulky podle češtiny

 

 

Kladné

 

Záporné

1.

moci, umět

can

nemoci, neumět

can't (cannot)

 

mohl (by), uměl (by)

could

 

couldn't (could not)

 

být schopen

to be able to

 

to be able to

2.

smět

may

nesmět

mustn't (must not) (may not)

 

 

might

 

might not

 

 

to be allowed to

 

to be allowed to

3.

muset

must

nemuset

needn't (need not)

 

 

to have to

 

to have to

4.

mít povinnost

shall

nemít povinnost

shan't (shall not)

 

 

should

 

shouldn't (should not)

 

 

to be to

 

to be to

 

 

to be supposed to

 

to be supposed to

 

Další použití způsobových sloves - vyjádření jistoty a možnosti

 

ano

ne

určitě

must

can't

možná

may

may not

možná by

might

might not

 

Příklady na stejných větách:

S infinitivem přítomným:

 

He must drive the car quite often.

Určitě řídí auto docela často.
Určitě bude řídit auto dovcela často.

He can't drive her car.

Určitě její auto neřídí.
Určitě nebude řídit její auto

He may drive the car on weekends.

Možná to auto řídí o víkendech.
Možná to auto bude řídit o víkendech.

He may not drive any car.

Možná žádné auto neřídí.
Možná nebude řídit žádné auto.

He might drive her car if we asked him.

Možná by její auto řídil, kdybsme ho požádali.

He might not drive a car if he was drunk.

Možná by neřídil auto, kdyby byl opilý..

 

S infinitivem minulým:

 

He must have driven a car quite often.

Určitě docela často řídil auto.

He can't have driven her car.

Určitě neřídil její auto.

He may have driven the car last Sunday.

Možná to auto řídil minulý víkend.

He may not have driven the car.

Možná to auto neřídil.

He might have driven the car.

Možná by to auto byl řídil.

He might not have driven the car.

Možná by nebyl řídil to auto.

 

 

Vytýkací, vyčítací a litovací věty:

Tyto věty mají v přísudku způsobová slovesa should, shouldn't, could, couldn't a needn't (litovací) a po nich je minulý infinitiv významového slovesa.

You should have driven faster!

Měl jsi jet rychleji! (jel příliš pomalu)

You shouldn't have driven faster!

Neměl jsi jet rychleji! (jel příliš rychle)

You could have driven faster!

Mohl jsi jet rychleji! (jel příliš pomalu)

You couldn't have driven faster!

Nemohl jsi jet rychleji. (jel jako blázen)

You needn't have driven faster

Nemusel jsi jet rychleji. (jel, ale zbytečně)

You should have cleaned the room!

Měl jsi uklidit pokoj!

You shouldn't have told me lies!

Neměl jsi mě lhát! (dosl. říkat lži)

You could have come a little sooner!

Mohl jsi přijít trochu dřív!

You fool! You couldn't have come later!

Ty vole! Později jsi přijít nemoh’!

Ale pozor, záleží na kontextu:

 

You couldn't have bought me better perfume!

Lepší voňavku jsi mě nemohl koupit! (projev díků)

You couldn't have bought me worse perfume!

Horší voňavku jsi mě nemohl koupit! (Xantipa)

We needn't have hurried!

Nemuseli jsme spěchat (došli zbytečně brzo)

Hey, you needn't have called me right on Sunday!

Hele, právě v neděli si mě volat nemusel!

 

 

Odkaz na daný okamžik pomocí způsobového slovesa can / could

V kapitole o průběhových časech jsme se zmínili o tom, že slovesa smyslového vnímání (see - vidět, hear - slyšet, smell - cítit čichem, taste - cítit chutí, feel - cítit dotek) netvoří průběhové časy, ale na přítomnost často odkazují pomocí způsobového slovesa can. Mimo přítomnosti, mohou také odkazovat na danou chvíli v minulosti, potom se použije could.Takto se také chovají slovesa remember (pamatovat si) a understand (rozumět). Toto se těchto sloves týká pouze v uvedených významech. Pokud jsou použita v jiném významu průběhové časy tvořit mohou.

can (přítomný čas)

could (minulý čas)

see

vidět

hear

slyšet

smell

cítit čichem

taste

cítit chutí

feel

cítit dotekem

remember

pamatovat si

understand

rozumět

Tato slovesa však v jiných než uvedených významech nebo v určitých situacích průběhové časy tvoří:

I can see her coming.

Vidím ji jak přichází.
(smyslové vnímání - právě teď)

I am seeing my Mother on Saturday.

V sobotu jdu na návštěvu k matce.
(jiný význam slovesa “see”)

 

 

I cannot hear you, speak louder!

Neslyším tě, mluv hlasitěji!
(smyslové vnímání - právě teď)

I am hearing much better now.

Teď slyším mnohem lépe.
(změna kvality vnímání)

 

 

You can taste the chilli in the dish but it is a little sweet.

V tom jídle cítíte chilli, ale je to trochu sladké.
(smyslové vnímání - právě teď)

She was tasting the wine, when I came.

Když jsem přišel, ochutnávala právě to víno. (činnost)

 

 

She could feel his muscles through the old jacket.

Skrz to staré sako cítila jeho svaly.
(smyslové vnímání – v kpnkrétní dobu v minulosti)

I am feeling so depressed today.

Dnes se cítím tak sklíčený. (pocit)

How are you feeling today?

Jak se dnes cítíte? (dotaz na změnu)

She was feeling her way through the darkness.

Nahmatávala si cestu tmou. (činnost)

 

 

Infinitiv - přehled

 

prostý

průběhový

trpný

přítomný

to call
volat

to be calling
(právě) volat

to be called
být volán

minulý

to have called

to have been calling

to have been called

Pojí-li se tedy nějaké sloveso s infinitivem (třeba přítomným), může se teoreticky pojit s kterýmkoli ze tří přítomných infinitivů. Záleží na konkrétní kombinaci sloves. Věta musí mít smysl. Např.: "to want" chtít, nebo "to order" nařídit.

He wants to call. Chce volat.

He wants to be calling. Chce teď hned volat.

He wants to be called. Chce být volán.

I will order him to load the van. Nařídím mu, aby naložil tu dodávku.

I will order the van to be loaded. Nařídím, aby ta dodávka byla naložena.

 

 

Gerundium - přehled

 

činné

trpné

přítomné

calling = volajíc, volajíce

being called = jsa volán

minulé

having called = zavolav

having been called = byv volán

Gerundium je prvek, který je velmi častý a plní v angličtině několik funkcí. Tvoří průběhové časy, zkracuje některé vedlejší věty, pojí se s řadou sloves. Lze ho podle okolností překládat jeko sloveso, podstatné jméno nebo přídavné jméno.

Příklady: building = stavba, budova, stavení, stavění
stavebnictví
stavby nebo budov se týkající

Gerundium v angličtině plní také úlohu přechodníku. Na rozdíl od češtiny, však není zastaralým prvkem, a jeho užití v této funkci je stále živé. Gerundium přítomné pak označuje současnost probíhajících dějů, gerundium minulé nesoučasnost.
Příklady:

Calling John, I realized he could tell me lie. Když jsem volal Johnovi, uvědomil jsem si, že mi může lhát.
(Volajíc Johnovi, uvědomil jsem si, ...)
(současnost)

Having called John, I realized he could tell me lie. Když jsem zavolal (poté, co jsem zavolal ..)
uvědomil jsem si, že mi může lhát.
(Zavolav Johnovi, uvědomil jsem si ....)
(nesoučasnost)

Being called, I relized he could tell me lie. Když jsem byl volán, uvědomil jsem si ....
Jsa volán, uvědomil jsem si, že ....
(současnost)

Having been called, I realized he could tell me lie. Byv volán, uvědomil jsem si, že ...
Když jsem byl zavolán, uvědomil jsem si, že …
(nesoučasnost)

 

Nejběžnější slovesa, která se pojí s gerundiem:

stop zastavit, přestat

finish (do)končit

delay odložit

enjoy těšit se, spok. uživat

mind dbát, hledět si

suggest navrhnout, naznačit

fancy mít zálibu, představovat si

imagine představit si,

regret litovat, želet

admit připustit, doznat

deny popřít, zapřít

avoid vyhnout se, vyvarovat se

consider uvážit, vzít v úvahu

involve zahrnout, obsahovat

practise cvičit (se), provozovat

give up vzdát

go on pokračovat

put off odložit

carry on pokračovat

keep (on) soustavně (opakovaně) konat

Stop talking! Přestaň mluvit!

I have finished cleaning the flat. Zkončil jsem úklid bytu.

I don't fancy going out this evening. Nemám chuť jít dnes večer ven.

Have you ever considered opening that deposit? Uvažovali jste někdy o otevření toho ložiska?

I can't imagine him solving the problem. Nedovedu si představit, že by ten probl. vyřešil.

We enjoyed having the chicken soup. Pochutnali jsme si na polévce.

They gave up prospecting the area. Vzdali průzkum této oblasti.

He kept on calculating gross profit. Pořád počítal hrubý zisk.

I don't mind being told what to do. Nevadí mi, když se mi říká co mám dělat.
Jde to i s trpným gerundiem, jak vidíte.

Would you mind closing the door? Vadilo by vám, kdybyste zavřel dveře?

John suggested going to the clay pit. John navrhl jít na hliniště.

Hovoříte-li o ukončené činnosti, můžete použít i minulé gerundium, je to přesnější, ale nikoli nezbytné:

He admitted changing the samples. Připustil, že ty vzorky vyměnil.
He admitted having changed the samples. Připustil, že ty vzorky vyměnil.

They now regret refusing our offers. Teď litují, že odmítají (odmítání) našich nabídek.
They now regret having refused our offer. Teď litují, že odmítli naši nabídku.

Se slovesy admit, deny, regret a suggest, lze použít i konstrukci s "that", význam je prakticky stejný:

He denied that he had called there. Popřel, že by tam volal.
He denied calling there. Popřel, že by tam volal.

John suggested that we colected more samples. John navrhl, abychom shromáždili více vzorků.
John suggested collecting more samples. John navrhl shromáždit více vzorků.

 

Nejběžnější slovesa, která se pojí s infinitivem:

agree souhlasit

refuse odmítnout

promise slíbit

threaten hrozit, vyhrožovat

offer nabízet

attempt pokusit se

manage (za)řídit, vést, zvládnout

fail selhat, opomenout

decide rozhodnout (se)

plan plánovat

arrange sjednat, zařídit, uspořádat

hope doufat

appear (ob)jevit se, vyjít najevo

seem zdát se

pretend předstírat

afford dovolit si

forget zapomenout

learn (how) naučit se

dare odvážit se, troufat si

tend mít za následek, mít sklon

We decided to take a taxi. Rozhodli jsme se vzít si taxi.

This material tends to shrink. Tento materál má sklon se smršťovat.

He learnt to measure the content of course particles Naučil se měřit obsah hrubých částic.

They agreed to pay for the expertise. Souhlasili, že zaplatí za tu expertízu.

We decided not to repeat the tests. Rozhodli jsme se ty testy neopakovat.

He pretended not to know about the fault. Předstíral, že o té chybě neví.

Příklady s průběhovým infinitivem a s trpným infinitivem:

He pretended to be reading. Předstíral, že (právě) čte.

You seem to have done your work. Zdá se, že jsi tu práci už udělal.

Po dare může být infinitiv plný i holý, po daren't jen holý:

I wouldn't dare to ask him. Neodvážil bych se ho zeptat.
I wouldn't dare ask him. Neodvážil bych se ho zeptat.
I daren't ask him. Neodvažuji se ho zeptat.

Po slovesech ask, decide, know, remember, forget, explain, understand, tell, show lze použít tázací zájmena a příslovce (what/where/how ... ):

We asked how to get to the direstor's. Zeptali jsme se, jak se dostaneme k řediteli.

Have you decided where to go first? Rozhodl ses už, kam jet napřed?

I explained to him how to open the furnace. Vysvětlil jsem mu, jak otevřít pec.

I don't know whether to change the sensors. Nevím jestli mám vyměnit ta čidla.

Can you show me how to stop the machine? Můžete mě ukázat, jak zastavit ten stroj?

My colleague will tell you what to do. Můj kolega vám řekne, co (máte) dělat.

 

 

Slovesa s předmětem a infinitivem

want chtít

ask ptát se, žádat

expect očekávat

mean mínit

would like chtít (zdvořile)

would prefer dát přednost

tell říci, povědět

order přikázat

remind připomenout, upomenout

invite pozvat

warn varovat

force přinutit, přimět; přetěžovat

Pár příkladů:

I want him to bring me one more glass of beer

I have never asked her to help me.

We expected you to oil his palm.

She helped him get drunk faster.

Do you mean me to apologize ?

We would like you to look around and tell ...

He ordered me to keep the information secret.

Can you remind me to buy a bottle of ripple ?

He warned them several times
not to touch the brick.

We will force you to spill, who he is!

I'd like to invite you to visit Brno.

This enables you to measure the contents of ...

We will teach you how to produce even better bricks and tiles than before.

The results will persuade you to change
your attitudes to work.

This technology allows them to increase ...

Ještě dva příklady s holým infinitivem:

Your opinion made me laugh, sir.

Let me introduce you my best friend ....

 

enable umožnit

teach (how) učit (jak)

persuade přemluvit, přesvědčit

get (=presuade) přesvědčit (v tomto významu)

advise poradit

recommend doporučit

encourage povzbudit

allow dovolit, umožnit,

S holým infinitivem

make způsobit, přimět, přinutit

help pomáhat

let nechat, dovolit

Chci, aby mi přinesl ještě jeden krígl píva.

Nikdy jsem ji nepožáda, aby mě pomáhala.

Očekávali jsme, že ho podmáznete.

Pomohla mu rychleji se opít.

Myslíš (Máš na mysli), že já se mám omlouvat?

Chtěli bychom, abyste se tu porozhlédli a řekli ...

Nařídil mi, abych ty informace tajjil.

Můžeš mi připomenout abych koupil flašku čůča?

On je několikrát varoval,
aby na tu cihlu nesahali.

My tě donutíme vyklopit, kdo to je!

Rád bych vás pozval na návštěvu Brna.

To vám umožňuje měřit obsah ...

Naučíme vás, jak vyrábět ještě lepší
cihly a tašky než dříve.

Výsledky vás přesvědčí, abyste změnili
svůj přístup k práci.

Tato technologie jim umožňuje zvýšit ...

Pane, váš názor mě rozesmál.

Dovolte mi, abych vám představil svého nejlepšího přítele...

 

Vazba: Have sth done = nechat si něco udělat

 

 

Souslednost časová

Souslednost časová je v podstatě pravidlo určující možná a správné kombinace mluvnických časů v anglickém souvětí. Čeština souslednost mnohdy nemá, a proto je třeba, abyste se snažili tuto látku pochopit co nejlépe. Porušení pravidla o souslednosti totiž způsobuje značná nedorozumění.

Souslednost časová se dá nejlépe vysvětlit i pochopit na souslednosti v nepřímé řeči.

Co je to přímá a nepřímá řeč?

Přímá řeč se vkládá do uvozovek

John říká: “Těším se na prázdniny.”

Nepřímá řeč je vložena ve vedlejší větě

John říká, že se těší na prázdniny.

Trochu si připomeneme názvosloví, které jsme od 6. obecné už dávno zapomněli:

John říká

je věta hlavní

že

je spojka

se těší na prázdniny

je věta vedlejší

Jak to je anglicky? Přece stejně!

Přímá řeč se vkládá do uvozovek

John says: ”I am looking forward to the vacations.”

Nepřímá řeč je vložena ve vedlejší větě

John says he is looking forward to the vacations.

Všimněte si, že angličtina tam obvykle nedává spojku.

Pokud je v hlavní větě čas přítomný, čas v nepřímé řeči se shoduje s časem v přímé řeči. V našem příkladě vidíte v obou větách přítomný čas průběhový. Tak to bude i v případě, že v hlavní větě bude čas předpřítomný (John has said) nebo budoucí (John will say) či předbudoucí (John will have said). Ať prostý nebo průběhový, nic se nemění.

 

Jiná situace nastane, pokud ve větě hlavní bude přísudek v čase minulém (John said) nebo předminulém (John had said), anebo pokud bude v podmiňovacím způsobu.(John would say, případně John would have said). V tuto chvíli se čas přísudku ve vedlejší větě posune podle pravidla o souslednosti časové.

Zde je opět náš příklad:

Přímá řeč

John says: “I am looking forward to the vacations.”

Nepřímá řeč pokud je v hlavní větě přítomný čas

John says he is looking forward to the vacations.

John říká, že se těší na prázdniny.

Nepřímá řeč pokud je v hlavní větě minulý čas

John said he was looking forward to the vacations.

John řekl, že se těší na prázdniny.

Mimo toho, že mezi hlavní a vedlejší větou tohoto typu nepíšeme v angličtině čárku a chybí i spojka “že”, si všimněte, že souslednost je velmi logická. John řekl, že se těší na prázdniny, a my víme že ve chvíli, kdy to říkal, se na ně těšil, ale teď, když referujeme o tom, co kdysi vyřkl, přece nevíme, jestli se na prázdniny těší nebo ne. Podle toho jaká doba od uvedeného výroku uběhla, se možná už těší na úplně jiné prázdniny, nebo už žádné prázdniny nemá, a tak se nemá na co těšit, nebo ho dokonce už po letech čekají prázdniny jeho uřvaných děcek, které bude muset strávit se svou protivnou manželkou u tchýně. No, uznejte, že tady není se na co těšit. A proto tam nemůže být čas přítomný, jako v řeči přímé.

Vidíme tedy, že angličtina je v tomto případě přesnější a realističtější.

Otázka zní, co se stane se všemi těmi časy, kterými angličtina tak oplývá.

Vyslovme pravidlo a zakresleme si ho do tabulky:

Pokud je v hlavní větě uvozující nepřímou řeč čas minulý, předminulý nebo podmiňovací způsob, ve větě vedlejší se přítomný čas změní na čas minulý, předpřítomný čas na předminulý, minulý čas také na předminulý, budoucí čas na podmiňovací způsob přítomný a předbudoucí čas na podmiňovací způsob minulý. (Hehe dobrý, co?)

První tři případy lze zobrazit následovně:

He

 

writes

přítomný čas

He

has

written

předpřítomný čas

He

 

wrote

minulý čas

He

had

written

předminulý čas

Budoucí časy uvidíte o stránku dál.

Lze také říci, že postupujeme po základních tvarech směrem “doprava”, tzn. od přítomného tvaru, přes minulý k příčestí trpnému:

přít.tvar ------>

minulý tvar ----->

příčestí trpné

write, writes

wrote

written

have, has

had

had

go, goes

went

gone

want, wants

eanted

wanted

am, is, are

was, were

been

John said: “I write many letters to my Mother.”

John said he wrote many letters to his mother.

Mary said: “I have a headache.”

Mary said she had a headache.

Sean said: “I want to stay longer.”

Sean said he wanted to stay longer.

Tom said: “I have had breakfast.”

Tom said he had had breakfast.

Jerry said: “Mary has gone home.”

Jerry said Mary had gone home.

Jill said: “We went to a zoo on Monday.”

Jill said they had gone to a zoo on Monday.

Tony said: “My brother was hungry.”

Tony said his brother had been hungry.

Mary said: “This car isn‘t mine.”

Mary said that car wasn’t hers.

John said: “I don’t write any letters home.”

John said he didn’t write any letters home.

Tom said: “Mary has not gone shopping yet.”

Tom said Mary had not gone shopping yet.

Jill said: “I was not happy with him.”

Jill said she had not been happy with him.

Jerry said: “My brother didn’t have any time for me.”

Jerry said his brother hadn’t had any time for him.

 

A jak je to s budoucími časy? Tady je druhá část:

He

will

write

budoucí čas

He

will

have written

předbudoucí čas

He

would

write

podmiňovací způsob přítomný.

He

would

have written

podmiňovací způsob minulý

Vidíme, že will se mění na would. A protože už vímě, že will je způsobové sloveso, bude snadné si uvědomit (a naučit se!!!) jak se mění tvary ostatních způsobových sloves.

Změny způsobových sloves při souslednosti:

will

would

shall

should

can

could

may

might

must

must

needn’t

didn’t need to

Vidíme také, že must se nezmění, a že needn’t provede salto na zápor minulého času pravidelného slovesa “to need”. Mohu vám jen doporučit naučite se tupo poslední změnu používat, mužete se s ní pak skvěle vytahovat na své okolí včetně zahraničních návštěv. Účinkuje to jako pověstný “šrapnel” inspektora Trachty.

Při souslednosti se také změní příslovečné určení času popřípadě místa.

today

that day

tomorrow

the next day

yesterday

the day before

this week / month / …

that week / month / …

now

then

ago

before

here

there

this

that

 

Další věci - doplnit

 

Tázací dovětky a přitakání

že ano, že ne,

já taky, já taky ne

Přehled nepravidelných sloves

Zrádná slova

Slova s podobným pravopisem

Slova s podobnou výslovností

Slova s obtížným pravopisem

yacht, sword,

Matoucí význam

fantasy x imagination

actual x current

classic x classical

 

Typicky české chyby

Pozor na některé chyby, za které nemůžete, ale které vám přesto kazí “imič”. Nechcete přece, aby si lidé mysleli, že jste nepoučitelní nedoukové, kteří dělají stále stejné trapné chyby. Některé z uvedených chyb jsou všeobecně “kontinentální”, dělá je mnoho Evropanů, jiné jsou typicky české. A také si dejte pozor na chyby, za které můžete. Z lenosti, z pohodlnosti, a proto, že věříte informacím ze špatných zdrojů.

s a th

dz a th

-ing

znělost na konci slova

say vs. tell

do vs. make

p, t, k,

jotace v ai, ei, oi

ožívání “g” v “ng” před příponou

“tyhle časy nebudu potřebovat”

“šudlajky, vudlajky a hevbíny nepoužívám”

zmatek mezi prostými a průběhovými časy

souslednost je blbost

 

 

Fráze:

Psaní dopisů

Telefonování

Jak začíná rozhovor

fráze při představování, loučení,

nabízení a přijímání jídla, pití, cigaret

Nabízení, přijímání a odmítání

 

 

Pár bonbónků nakonec:

gotta, gonna, wanna, ....

grass, pot

fucking, shit, bullshit a pár dalších vulgarismů

thou, thee, thy, thine, a další archaismy

 

 

Seznam použité literatury:

C. E. Eckersley, Comprehensive English Grammar, Longman House, 1981

Collins Cobuild English Dictionary, University of Birmingham 1995

Collins Cobuild English Grammar, University of Birmingham 1992

Collins Cobuild English Usage, University of Birmingham 1995

Dr. Vladimír Nepustil, Angličtina I/1 Gramatika, Vladimír Nepustil Brno 1995

Hais - Hodek, Velký anglicko-český slovník, Academia Praha 1984

Ivan Poldauf, Velký česko anglický slovník, Wang-Dang Publications Čelákovice1996 (elektronická verze)

Libuše Dušková a kol., Mluvnice současné angličtiny na pozadí češtiny, Academia Praha 1994

Marek Chocholatý, Angličtina - Vedlejší věty, Vladimír Nepustil Brno 1995

Raymond Murphy, English Grammar in Use, Cambridge University Press 1991

Webster's New Encyclopedic Dictionary, 1996