a b c d e f g h i j k  l m

n o p q r s  t u v  w x y z

Abecedu se naučte. Nadřete se jí. Budete ji opravdu potřebovat. Budete totiž muset umět hláskovat svoje jméno, název firmy u které pracujete, ulici, jméno svého města a další a další slova. Budete také muset umět zapsat hláskované slovo. Nečekáte přece, že váš kanadský partner bude umět napsat až mu do telefonu budete diktovat vaší adresu? Třeba: Drahomír Šafránek a synové spol. s r.o., Eleonory Voračické 15, Velké Meziříčí. Jen se té chvíle, proboha, nebojte. Naučili se to jiní, za chvilku to budete umět i vy.

K anglickému pravopisu bych chtěl hned na začátek řící, že navzdory mnoha nářkům a lamentacím, není tak hrozný, jak se na první pohled zdá. V této příručce se nijak podrobně anglickou fonetikou zabývat nebudeme, ale přesto bude dobré, když si studenti již na samotném začátku uvědomí, že i zde jsou pravidla, že způsob jakým se každé anglické slovo píše, a jak se vyslovuje jsou ve vzájemném vztahu daném historickým vývojem jazyka a logikou anglické fonetiky. Především to není chaos, jak se někteří lidé domnívají. Není pravda, že anglická slova se “píšou a čtou úplně jinak”. Jazyk s takovým pravopisem by přece vůbec nemohl existovat.

Bohužel mezi tím, jak se mnoho anglických slov “píše” a jak se “čte”, jsou vztahy natolik složité, že jak začátečník, tak mírně pokročilý si musí zapisovat výslovnost prakticky všech anglických slov pomocí transkripce. Teprve s určitým stupněm znalosti jazyka a s narůstající zkušeností z četby je možné u řady slov přepis vynechat.

Osobně nevidím valný smysl ve vedení slovníčku a šprtání izolovaných výrazů bez kontextu, ale kdo si chce nová slova zapisovat do nějakého vlastního seznamu potřebuje tři kolonky. V první bude anglické slovíčko, ve druhé jeho výslovnost a ve třetí české významy. Zcela záměrně říkám významy, protože je nutné si uvědomit, že téměř každé slovo (výjimku tvoří jen speciálně definované technické termíny) má více významů v závislosti na kontextu, ve kterém je dané slovo použito.

Anglická podstatná jména se nijak neskloňují, tři anglické pády nemají vliv na jejich tvar ani na člen, který podstatným jménům předchází.

Podstatná jména rozlišují rod, číslo, počitatelnost, patří k nim člen

Rod

Rozlišujeme rod mužský, ženský, střední a společný.

Mužského a ženského rodu jsou v angličtině pouze podstatná jména označující lidské bytosti (man, brother, waitress, queen). Výjimkou je slovo ship - loď (a jeho synonyma), které je rodu ženského. Dále podst. jm. označující domestikovaná zvířata: stallion - hřebec, mare - klisna, bitch - fenka atd.

Rodu středního jsou podst. jm. označující věci, předměty, zvířata, abstraktní věci atd.

Rodu společného jsou podst. jm., která označují jak neživé předměty, tak lidi. Například slovo driver může mít význam řidič, řidička nebo ovladač.

Číslo

Angličtina má číslo jednotné a číslo množné. V naprosté většině případů se množné číslo tvoří pravidelnou příponou “-s”. Nepravidelných tvarů je minimum.

Počitatelnost

Počitatelnost je charakteristika podstatného jména vyplývající z věci, kterou toto podst. jm. označuje. Ovlivňuje tvorbu množného čísla, použití členu, a tvar kvantifikátoru (slova mnoho, málo). Pochopit podstatu počitatelnosti a naučit se ji rozlišovat je u mnoha slov velmi důležité.

Člen

Člen rozeznáváme určitý a neurčitý. Neliší se v rodě ani v čísle. Jeho správné použití je velmi důležité, a studenti, jejichž mateřština člen nemá (např. většina slovanských jazyků) v jeho použití často chybují. Věnujte tomuto tématu pozornost, to slůvko, které vám připadá tak zanedbatelné má velmi důležitou funkci!

Množné číslo se tvoří příponou -s,

Končí-li podst. jm. na -y, před kterým je souhláska, změní se “y” na “i” a opět přidáme “-es”:
Poslední slabiku vyslovujte KRÁTCE!!!

a další

Následující podst. jm. končí v j.č. na -f v mn. č. mají na konci -ves (v seznamu nejsou všechna):

Následující podst. jm. končí v j.č. na -o a v mn.č. mají na konci -oes:

Některá podstatná jména pocházející z klasických jazyků nepoužívají anglický plurál, ale ponechávají si původní plurál latinský nebo řecký. Jedná se většinou o odborné termíny:

Podstatná jména s koncovkou “-us”

Zde je v jednotném čísle výslovnost [-iz] v množném čísle výslovnost [ -i:z]

Latinské a řecké plurály jsou většinou zachovány u slov s koncovkou –a výslovnost je [-i:], je jich mnoho, občas vedle původního existuje i plurál anglický

Podst. jm. s koncovkou –ix, -ex mají v množném čísle často jak –ces [-siz], tak –xes [-ksiz]

Zde má množné číslo stejný tvar jako číslo jednotné:

Zaké všechna jména národů s koncovkou -ese, mají stejné jednotné i množné číslo např.

Pozor na názvy her, které mají tvar plurálu (množného čísla), ale chovají se jako singulár (jednotné číslo).

Příklad: Draughts is played with 24 equal pieces. Dáma se hraje 24 stejnými kameny.

Nejčastěji se asi setkáte s následujícími názvy:

billiards, kulečník, darts šipky, dominoes, domino, draughts, dáma, checkers (amer.) dáma, bowls kuželky

Ve tvaru množného čísla, které se chová jako jednotné číslo je řada podstatných jmen, která označují vědy (končí na –isc, např.: statistics, acoustics), některé zeměpisná vlastní jména (např.: the Hebrides Hebridy, the Nederlands Nizozemí, West Indies Západní Indie¨, atd), názvy některých nemocí a stavů mysli a těla (measels spalničky, mumps příušnice)

Počitatelná podstatná jména, která jsou často používaná v množném čísle, jsou například jména druhů zeleniny a ovoce:
Máte rádi zeleninu       / mrkev / hrách / čočku / cibuli / angrešt / rybíz ..?
Do you like vegetables / carrots / peas / lentils / onions / gooseberries / currants?

Příklady podstatných jmen, která jsou v jednom významu počitatelná, a v jiném nepočitatelná:

Toto je jen malá ukázka častých slov, která mají tuto vlastnost. Ostatní případy se naučíte postupně, jak budete rozšiřovat svoji slovní zásobu. Dbejte proto na správné použití členu a kvantifikátoru, i tvorbu množného čísla, zabráníte mnoha nedorozuměním.

Angličtina má člen neurčitý (a, an), a člen určitý (the). Člen stojí před podstatným jménem nebo před skupinou přídavného a podstatného jména a ovlivňuje jeho význam a použití.

Neurčitý člen používáme, pokud mluvíme o nějaké věci nebo osobě poprvé. Používá se jen s počitatelnými podstatnými jmény v jednotném čísle. Pokud o dané věci mluvíme podruhé, použijeme určitý člen. Neurčitý člen tedy znamená zhruba jeden, nějaký, ten, o kterém jsem ještě nehovořil, dosud nekonkrétní věc, kterou později blíže popíšeme.

Následující slova začínají na “h”, které se však nevyslovuje, a proto před ně patří neurčitý člen ve tvaru “an”:

Před slovy začínajícími na “u”, které se vyslovuje “ju” používáme člen ve tvaru “a”:

Určitý člen používáme před podstatným jménem nebo skupinou přídavného a podstatného jména, abychom ukázali, že tato věc již byla zmíněna nebo, že je posluchači či čtenáři již známá. Určitý člen znamená ten, ta, to, o kterém jsem již hovořil, konkrétní věc, na kterou mohu ukázat, dává se před počitatelná i nepočitatelná jména, v jednotném i v množném čísle.

Viz také seznam slov začínajících na “h” uvedený výše.

Při odkazování na věc v hovoru již zmíněnou:

Před podstatným jménem s předložkovou vazbou nebo vedlejší větou vztažnou:

Když hovoříme o věci, která je obecně jedinečná:

Jedinečnost se může vztahovat i jednotlivému místu:

Při obecném tvrzení o všech objektech daného typu:

Před podst. jmény označujícími systémy a služby:

Před názvy hudebních nástrojů, mluvíme-li o něčí schopnosti na ně hrát.

U zeměpisných názvů, které obsahují typ geografického nebo politického útvaru, nebo které jsou v množném čísle:

Pozor! Před názvy, které označení typu útvaru nemají, člen nepatří!

U názvů oblastí, které obsahují slova “north”, “south”, “east” nebo “west” (nikoli však “eastern” nebo “western”).

Výjimkou jsou názvy:
North America, South-East Asia, East Anglia, a názvy všech jezer, např.: Lake Superior (Hořejší jezero), Lake Geneva (Ženevské jezero).

Před přídavnými jmény, která označují některé sociální skupiny. Např.: rich (bohatí), poor (chudí), young (mladí), old (staří) nebo unemployed (nezaměstnaní)

Pokud je takové přídavné jméno podmětem věty, přísudek má tvar pro množné číslo:

Před přídavnými jmény označujícími národnost:

Před 3. stupněm přídavného jména (protože největší, nejdražší atd. je jen jeden):

Před vlastními jmény lidí, měst a zemí:

Avšak, chceme-li mluvit o celé rodině, člen použijeme:

Většinou po předložce před názvy institucí (church, college, home, hospital, prison, school, university).

Před názvy denních jídel (breakfast, lunch, dinner, supper, brunch, snack, tea)

Před jmény měst a zemí, pokud není součástí názvu slovo town, republic, kingdom, apod

Jednoduchý příklad

Osobní:

Ukazovací:

Přivlastňovací:

Tázací zájmena :

Pár příkladů:

I can see him. Vidím ho.

He can see me. On mě vidí

Who is there? It is me. Kdo je tam? To jsem já.

This is our car. To je naše auto

This car is ours. Tohle auto je naše.

Když předmět a podmět anglické věty jsou táž osoba:

I looked at myself in a mirror. Podíval jsem se na sebe do zrcadla.

He should give himsefl more time. Měl si dopřát více času.

She stretched herself on the sofa. Natáhla se na gauč.

Zdůraznění:

The town itself was so small that it didn’t have a bank. Město bylo tak malé, že nemělo banku.

I myself have never read the book. Já sám jsem tu knihu nikdy nečetl.

Zdůraznění samostatnosti (zájmeno je na konci věty):

She printed thecard herself. Vytiskla tu kartu úplně sama.

Did you make these yourself? To jsi vyrobil sám?

S předložkou “by” znamená vykonání činnosti bez pomoci jiných nebo, že někdo je sám:

She was certain, she could manage by herself. Byla si jistá, že to zvládne sama.

He went off to sit by himself. Odešel, aby seděl sám.

Stručný přehled neurčitých zájmen a složenin, které tvoří

Složená slova: (+) značí český význam v kladné větě, (-) v záporné a (?) ve větě tázací:

I need something to open this bottle. Potřebuji něco, čím otevřu tuhle flašku.

Granddad, would you like something good to eat? Dal by sis, dědku, něco dobrýho k snědku?

You have eaten everything I had. Sežrals mi všechno, co jsem měl.

I will eat anything you will cook. Sní všecno, co uvaříš.

He did not bring anything. Nic nepřinesl.

Did she have anything in her hand? Měla něco v ruce?

Nothing will help you. Nic ti nepomůže.

Do you know anybody in Little Snorington? Znáš někoho v Kotěhůlkách?

No, I don’t know anybody there. Ne, nikoho tam neznám.

She can invite anybody from her class. Může pozvat kohokoli ze třídy.

I need somebody to love. (Lyrics by Queen) Potřebuji něoho milovat. (text skupiny Queen)

Everybody's trying to be my baby … (Beatles) Každá chce být moje holka…

Nobody want to know him Nikdo ho nechce znát.

I have seen him before somewhere. Já už ho někde viděl.

She told me to sit anywhere Řekla, ať si někam sednu (=kamkoli)

Pozor! V anglické záproné větě smí být pouze jeden zápor:

I did not see anybody in any of the rooms. V žádné z těch místností jsem nikoho neviděl.

Přídavná jména se v angličtině stupňují buď krátkýmm stupňováním, dlouhým stupňováním a několik přídavných jmen (není jich mnoho) se stupňuje nepravidelně:

Krátká přídavná jména jsou taková přídavná jména, která mají jednu slabiku, dále ta, která mají dvě slabiky a končí na samohlásku nebo nosovku (m nebo n), a ta trojslabičná přídavná jména, která nemají přízvuk na první slabice.

Stupňování se provádí příponami. V druhém stupni se připojuje přípona -er, ve třetím stupni přípona -est. Třetí stupeň přídavného jména vyžaduje přítomnost určitého členu (the). při přidávání přípon dochází k některým pravopisným nebo výlovnostním změnám, které si také ukážeme:

1. stupeň 2. stupeň 3. stupeň

studený cold colder the coldest

silný thick thicker the thickest

příd. jména končící na souhlásku, kterou přechází právě jedna samohláska, koncovou souhlásku před příponou zdvojují:

velký big bigger the biggest

horký hot hotter the hottest

příd. jména končící na “y” se zachovají následovně:
(chraň vás pámbu vyslovovat “lejzííír”!!! hezky mužně “leizyr”)

šťastný happy happier the happiest

líný lazy lazier the laziest

totoo se nestane, pokud před “y” stojí samohláska:

šedý grey greyer the greyest

dlouhý long longer the longest

silný strong stronger the strongest

blízký near nearer the nearest

Patří sem ještě některá velmi frekventovaná dvojslabičná přídavná jména končící na souhlásku. Jsou to zejména: quiet, pleasant, handsome, common, narrow.

Dlouhá přídavná jména jsou ta, která:

• jsou dvojslabičná a končí na souhlásku, ovšem s výjimkou těch, která končí na slabičné –r nebo -l
• jsou trojslabičná a víceslabičná

Tato přídavná jména se stupňují pomocí druhého (more) a třetího (the most) stupně příslovce much / many.

1. stupeň 2. stupeň 3. stupeň

unavený tired more tired the most tired

krásný beautiful more beautiful the most beautiful

nebezpečný dangerous more dangerous the most dangerous

Dlouhé stupňování se dá použít i pro krátká přídavná jména, význam věty se potom poněkud změní. Posuďte následující příklad:

Samozřejmě existují i nepravidelně stupňovaná přídavná jména, ale není jich mnoho:

1. stupeň 2. stupeň 3. stupeň

dobrý good better the best

špatný bad worse the worst

malý little less the leaast

mnoho many/much more the most

vzdálený far farther the farthest (v prostoru¨)

further the furthest (v čase a přeneseně)

Několik přídavných jmen tvoří třetí stupeň příponou –most. Jsou to přídavná jména označující směry:

Poznámka:
Některá přídavná jména se nemohou stupňovat. Je to dáno jejich významem,. Například: perfect dokonalý, unique jedinečný, optimum optimální, matchless nevyrovnatelný, full plný, empty prázdný, square čtvercový, round kulatý, circular kruhový, triangular trojúhelníkový, wooden dřevěný, monthly měsíční, daily denní, retired v důchodu atd.

Je to logické, je-li nějaká věc unikátní tzn. vyskytuje se pouze v jediném exempláři, může snad být něco unikátnější nebo nejunikátnější? Přesto jsou i tato přídavná jména někdy stupňována. Ne vždy je používáme v jejich přesném významu, a tak můžeme říci: My glass is fuller than yours. Moje sklenice je plnější než ta tvoje. Dbejte však nato, abyste se neztrapňovali výroky o nejoptimálnějších řešeních (the most optimum solutions), případně nejabsolutnějších vítězstvích, jak zhusta slyšíme u českých televizních komentátorů. Bohužel, jejich čeština pro nás nemůže být vzorem, (o jejich angličtině je škoda mluvit).

Krátce, tedy příponami –er a –est se stupňují pouze jednoslabičná příslovce, neodvozená z přídavných jmen (adverbiální) příponou. Není jich mnoho. Tři si uvedeme jako příklad:

1. stupeň 2. stupeň 3. stupeň

dlouho long longer longest

brzo soon sooner soonest

rychle fast faster fastest

výjimka je:

časně early earlier earliest

Všechna příslovce s příponou –ly (vyjma early) se stupňují dlouze:

1. stupeň 2. stupeň 3. stupeň

pomalu slowly more slowly most slowly

přesně exactly more exactly most exactly

Jen několik příslovcí se stupňuje nepravidelně:

1. stupeň 2. stupeň 3. stupeň

dobře well better best

špatně badly, ill worse worst

málo little less least

mnoho much more most

daleko far farther farthest
further furthest

Sloveso “to be” (být) je jedno ze tří pomocných sloves v anglickém jazyce (další dvě jsou “to have” a “to do”). Toto sloveso se od ostatních sloves liší tím, že v přítomném čase má tři různé tvary (am, is, are) a v minulém čase dva tvary (was, were). Je tedy nutné se na něj podívat podrobněji.

Tvary v přítomném čase jsou: am, is, are

Důležitá poznámka:
Sloveso to be v přítomném čase tvoří v mluvené angličtině tzv. staženiny. Zde je jejich přehled. Avšak, jste-li úplní nebo jen mírně pokročilí začátečníci, neměli byste je zatím používat. Hrozí nebezpečí, že ve vaší mysli vznikne chybná vazba mezi těmito staženinami, které vnímáte jako jedno slovo, a českými zájmeny já, ty, on, ona atd. Studenti, kterým se to stane, pak opravdu místo I říkají I’m i tam, kde ve větě nechtějí použít sloveso to be. Pak od těchto studentů slyšíme nesmyslené věta jako I’m know the girl. místo I know the girl. Asi byste se divili, jak častá je to chyba, a jak obtížné je se jí zbavit.

Sloveso “to be” tvoří otázku v přítomném čase inverzí, tj. prohozením podmětu a přísudku.

V otázce se sloveso "to be" nestahuje.

Sloveso “to be” tvoří zápor v přítomném čase tím, že přímo k sobě přípojí záporku “not”:

Tato záporka se často stahuje s příslušným tvarem slovesa do jediného slova:

Slova “are not” se stáhnou do slůvka “aren’t”; is not se stáhnout do “isn’t”, slova “am not” se nestahují. Tyto staženiny, na rozdíl od staženin slovesa se zájmenem, před kterými jsem vás varoval výše, žádné problémy a chyby nezpůsobují.

Stažené tvary se používají hlavně v hovoru, v písemném styku se jim vyhýbejte, zejména jedná-li se o formální texty jako jsou obchodní dopisy, oficiální zprávy, dopisy neznámým lidem atd. Při komunikaci po Internetu, v chatech, diskusních skupinách, na různých stránkách typu BBS nebo při relacích programu ICQ (a podobných) se naopak používají velmi často a kombinují se se zkratkami, kryptonymy, a různými hříčkami - ale o tom někdy jindy.

Pozor!

V anglické záporné větě může být pouze jeden zápor!

He is not any expert. Není žádný odborník.

Nobody is there. Nikdo tam není.

Existenční vazba “there is/are” se používá, k vyjádření faktu, že něco prostě existuje, děje se nebo je na konkrétním místě.

Česká věta má často úplně obrácené pořadí větných členů:

Nepopleťte si podobné věty:

A good pub is in Juniper street. Dobrá hospoda je v Jalovcové ulici.

There is a good pub in Juniper street. V Jalovcové ulici je dobrá hospoda.

Zdají se vám ty věty stejné? Nemylte se, nejsou stejné!

Příklady na procvičení:

There is a fire on the fourth floor. Ve črvtrtém poschodí hoří.

There are many old castles in the Czech Republic. V ČR je hodně starých hradů.

Používá se i v otázce:

Darling, is there one more beer in the fridge? Miláčku je v lednici ještě jedno pivo?

A v záporu samozřejmě taky:

There was no chance to get there in time. Neměli (jsme / jste) šanci se tak dostat včas.

Když se někde něco děje přidáme gerundium slovesa:

There is a dog running along the street. Po ulici běží pes.

There is a blackbird singing in the garden. Na zahradě zpívá kos.

Povšimněte si rozdílu, který se vám snad na začátku zdá nepodstatný, avšak časem pochopíte o co jde:

A dog is running along the street. Pes běží po ulici.

There is a dog running along the street. Po ulici běží pas.

Jde o rozdíl stylistický a pokročilý student si nemůže dovolit ho opomenout!

Běžné anglické sloveso může mít až pět tvarů:

1. write infinitiv psát

2. writes 3. os. j. č. v přít. čase píše

3. wrote tvar minulý psal, psala, psalo, psali, psaly, psala

4. written trpný tvar psán, psána, psáno, napsán, napsáno

5. writing gerundium píšící

Slovesa dělíme z hlediska toho, jak tvoří minulé a trpné příčestí na skupinu sloves pravidelných a skupinu sloves nepravidelných.

Nepravidelná slovesa tvoří tyto tvary velmi různým způsobem. Jak z názvu skupiny vyplývá, nelze pro odvození těchto tvarů stanovit žádné pravidlo, a je nutno se je naučit zpaměti. Viz přílohy: Nepravidelná slovesa ve skupinách a Abecdní seznam nepravidelných sloves.

Pravidelná slovesa tvoří tyto tvary pravidelným způsobem, příponou –ed.

Po hláskách “t” a “d” se vyslovuje [id].

Po všech ostatních hláskách se vyslovuje [d].

Rozkazovací způsob na 2. osobu se tvoří infinitivem. Na neprvní osobu se tvoří pomocí slovesa let po kterém následuje holý infinitiv významového slovesa. Stahování je zcela běžné:

Záporné rozkazy na druhou osobu tvoříme pomocí pomocného slovesa do. Záporné rozkazy na ostatní osoby buď jen pomocí not, nebo častěji a mederněji pomocí pomocného slovesa do.

Základní tvary sloves použitých v přehledu a v příkladech:

Příklady jsou jen se dvěma slovesy, aby vynikly rozdíly funkční a nebyly rušeny rozdíly významovými. Jedno sloveso však vyjadřuje činnost (speak - mluvit), druhé stav (know - vědět, znát). Nejprve je uveden příklad a za ním komentář, který vám má pomoci pochopit, k čemu daný čas slouží. Snažte se vnímat anglické časy jako daný fakt, a k přiřaďte si k němu cíl jeho použití. Nikoli naopak.

I will speak to him tomorrow. Budu s ním zítra mluvit.
He will work with me. Bude se mnou pracovat.
I will know it tomorrow. Budu to vědět zítra.
Normální konstatování budoucího děje nebo stavu.

I will have spoken to him, before you arrive. Promluvím s ním, než přijedeš.
By 2004, she will have worked for twelwe years.
Děj, který se odehraje v budoucnosti, ale před konkrétně určeným časem.
I will have known it, before you arrive. Budu to (už) vědět než přijedeš,.
Nebo stav, který v budoucnosti nastane, dříve než se odehraje něco jiného.

I speak to him (very often). (Velmi často) s ním mluvím (mluvívám).
We work for Mr Capone. Pracujeme pro ….
I know it. Vím to.
Děj (stav), který se odehrává (existuje) v široce chápané přítomnosti, opakuje se, může být i pravidelný.

I have spoken to him. Už jsem s ním mluvil.
I have worked for that company. Pro tu firmu jsem už pracoval.
I have known it for three years. Vím to už tři roky.
Děj, který proběhl v minulosti a trvají jeho následky, nebo stav, který trvá od minulosti až do přítomnosti. Proto v těchto větách bývají příslovce jako just, never, ever, always, often, usually, nesmí zde být příslovečné určení času, které nezahrnuje přítomnost (yesterday, last year).

I spoke to him (yesterday). Mluvil jsem s ním (včera).
She worked for me in 1995. Pracovalal pro mne v roce 1995.
I knew it. Věděl jsem to.
Děj minulý, zde už smí být jakékoli příslovečné určení času, které děj jednoznačně vsadí do minulosti.

I had spoken to him, before you came. Mluvil jsem s ním, než jsi přišel.
She called a man she had worked with. Zavolala muži pro kterého již (dříve) pracovala.
I had known it, before you came. Už jsem to věděl, než jsi přišel.
Děj, který se odehrál (nebo byl ukončen) v minulosti, dříve než nějaký jiný děj nebo před určitým časem.

I would speak to him. Mluvil bych s ním.
They would work. Pracovali by (kdybys jim platil pořádně)
I would know it. Věděl bych to.
Podmínka přítomná, děj který by se odehrál v přítomnosti, kdyby to šlo.

I would have spoken to him. Mluvil bych s ním. (Byl bych s ním mluvil.)
They would have worked, if you had paid them regularly. Byli by pracovali, kdybys jim byl platil pravidelně.
I would have known it. Věděl bych to. (Byl bych to věděl.)
Podmínka minulá, děj který by se odehrál v minulosti, kdyby to šlo. Je-li u podmínky příslovečné určení času, které děj umísťuje do minulosti, musí se použít tato podmínka minulá.

Základní tvary sloves použitých v přehledu a v příkladech:

Průběhové časy se obvykle používají, jestliže je třeba vyjádřit jednotlivý případ děje (např. She is expecting a baby. - Ona čeká děťátko. Our bus is coming. - Náš autobus přijíždí. I am working. - Pracuji.), u sloves vyjadřujících činnost, proces, rozvoj nebo změnu stavu (např. My english is improving. - Moje angličtina se zlepšuje. Production is growing. Výroba roste.), a také u všech sloves vyjadřujících postupnou změnu (např. I am hearing it better now. Teď to slyším lépe.) a to i u sloves, která jaksi “normálně” průběhové časy netvoří.

Průběhové časy se nepoužívají u nedynamických sloves, to jsou slovesa vyjadřující tělesné stavy (např. feel cítit, hurt, ache bolet), slovesa vyjadřující intelektuální, volní a citové stavy, postoje a reakce (např. know - vědět, znát, understand - rozumět, believe - věřit, doubt - pochybovat, hope - doufat, think - myslet si, suppose - předpokládat, imagine - představit si, like - mít rád, love - milovat, prefer - dávat přednost, want - chtít, wish - přát si), slovesa označující vztahy a stavy mimo lidský subjekt (např. contain - obsahovat, include - zahrnovat, consist - skládat se, fit - hodit se, cost - stát [peníze], own - vlastnit)

Slovesa smyslového vnímání (see - vidět, hear - slyšet, smell - cítit čichem, taste - cítit chutí, feel - cítit dotek) netvoří průběhové časy, ale na přítomnost často odkazují pomocí způsobového slovesa can. Takto se chovají i slovesa remember (pamatovat si) a understand (rozumět).

Příklady jsou s jediným slovesem, aby vynikly rozdíly funkční a nebyly rušeny rozdíly významovými.

I will be waiting for him at the corner. Budu něj čekat na rohu.
Často se průběhem vyjadřuje jistota budoucích událostí.

By October, I will have been waiting for him V říjnu na něj budu čekat už tři roky.
for three years.
Děj, který probíhá od minulosti do budoucnosti a indikuje, že v této budoucnosti bude již nějakou dobu trvat.

I am waiting for him. Čekám na něj.
Právě teď, v tomto momentě.

Who are you waiting for? Na koho (právě) čekáš?

I have been waiting for him since five o’clock. Čekám na něj od pěti.
Děj trvající od minulosti až do přítomnosti.

How long have you been waiting for him? Jak dlouho už na něj čekáš?

I was waiting for him (from five to six). Čekal jsem na něj (od pěti do šesti ).
V určitou dobu nebo po určitou v minulosti.

I had been waiting for him for three hours, Čekal jsem na něj už tři hodiny, když v tom mi
when somebody stole my pipe. někdo ukradl fajfku.
Děj už v minulosti probíhající po nějakou dobu.

I would be waiting for him. Čekal bych na něj.
Právě teď.

I would have been waiting for him (yesterday). Čekal bych na něj (včera). (Byl bych na něj čekal.)
V minulosti.

V této pasáži nám jde o pochopení časů prostých a průběhových na základě rozdílů, které uvidíme, když vedle sebe položíme “stejnou” větu ve dvou vydáních. Příklady jsou vybrané tak, aby bylo jasné, že tyto věty stejné nejsou a samozřejmě ani být nemohou.

I go to a pub.
Chodím do hospody. (opakovaný děj)

He often repairs his car.
On často opravuje své auto. (opakovaný děj)

She has watched the film.
Shlédla ten film. (ukončený děj)

We haven't tested the material yet, when the rod cracked.
Ještě jsme ten materiál neotestovali, když ta tyč praskla.

They have come back home.
Vrátili se (už) domů. (= a jsou doma.)

They came back home.
Vrátili se domů. (= ale kde jsou teď, není řečeno)

I will wait for you outside.
Počkám na tebe venku.
(prostě to konstatuji)

Will you leave at five?
Odejdeš v pět?

By Sunday, he will have done the work.
V neděli už bude mít tu práci udělanou.
Děj bude ukončený.

I would eat somethig.
Něco bych snědl (nebo jedl).

We would have eaten.
Jedli bychom (Byli bychom jedli) (minulost)

I am going to a pub.
Jdu do hospody. (jednorázový děj)

He is repairing his car.
On (právě) opravuje své auto. (jednorázový děj)

She has been watching the film (for two hours).
Sleduje ten film (už dvě hodiny). (děj probíhající od minulosti až do přítomnosti)

We haven't been testing the material for five minutes, when the rod cracked.
Ještě jsme ten materíál netestovali ani pět minut, když ta tyč praskla.

They have been coming back home since May.
Vracejí se domů od května. (=asi dlouhá plavba)

They were coming back home.
Vraceli se domů.

I will be waiting for you outside.
Budu na tebe čekat venku.
(mám pevnou jistotu, že tomu tak bude)

Will you be leaving at five?
Budeš v pět odcházet?

By Sunday he will have been doing the work for two weeks.
V neděli tu práci bude dělat už dva týdny.

I would be eating something.
Něco bych jedl. (teď, kdybys mě netelefonoval).

We would have been eating.
Jedli bychom (Byli bychom jedli.)
(minulost, jedna chvíle)

Ale pozor na momentánní slovesa, která vyjadřují velmi krátké děje, tam je to trochu jinak, prostý čas slouží pro vyjádřenní jedné události i pro více událostí, průběhový čas pro opakovaný děj. Nejlépe je to vidět v minulém čase.

He shot at me.
Střelil po mě. (Střílel po mě.)

I kicked his ass.
Kopl (Nakopal) jsem ho do prdele.

The door banged.
Dveře bouchly.

Cathy blinked and smiled
Kačka mrkla a usmála se.

John has jumped from an aeroplane four times (with a parachute).
John skočil z letadla už čtyřikrát (padákem).

She dropped the bra on the floor.
Upustila podprsenku na zem.
(A bylo to jasný.)

You always fall in love with a redhead.
Ty se vždycky (=při každé příležitosti) zamiluješ do nějaký zrzky.

Zkusme i ten budoucí čas:

I will hit him.
Praštím ho.

He was shooting at me.
Střílel po mě. (Více nábojů)

I was kicking his ass.
Kopal jsem ho do prdele.

The door were banging.
Dveře bouchaly.

Cathy was blinking her eyes rapidly.
Kačka rychle mrkala.

John was jumping up and down to knock the snow off.
John poskakoval, aby setřásl sníh.

She was dropping parts of her clothes.
Ztrácela (trousila) kousky oblečení.
(Chlapi, to je drama, co?)

You are always falling in love.
Ty se pořád (=ustavičně) zamilováváš.

I will be hitting him.
Budu do něj bouchat.

Věty uváděné na třetím a čtvrtém místě v našich příkladech se vám mohou zdát téměř stejné, alespoň svým českým významem. Ale nemylte se. Zatímco ve větách na třetím řádku je podmětem zájmeno you = ty, ve větě na řádku čtvrtém je to podstatné jméno house = dům. Platí pravidlo, že v těchto případech - kdy máme dvě možnosti zdánlivě stejného významu - se podmětem věty má stát to, o co ve vaší větě jde především. Mluvím-li především o vás, jde-li o vás, jste-li vy středem mého zájmu, dám do podmětu zájmeno “you”. Použiji tedy případ uvedený na třetím místě. Mluvím-li především o tom domě, jde-li o dům, je-li dům, a ne vy, středem mého zájmu, dám do podmětu slovo house = dům. Použiji tedy případ uvedený na čtvrtém místě. Je to nepodstatný detail? A je snad nepodstatný detail, jestli někomu jde především o živého člověka nebo o starou barabiznu? Nedokážete-li tuto otázku zodpovědět, pamatujte si, že příklad uváděný na čtvrtém místě je opravdu méně častý než příklad nad ním, a zkuste více číst Rychlé Šípy, asi jste zvorali své dospívání.

Věta na třetím místě má v češtině ještě jeden možný překlad, který uvádím v závorce. V češtině totiž často používáme větu ve třetí osobě množného čísla se zamlčeným podmětem (chybí slůvko “oni”). Činíme tak v situacích, kdy podmět neznáme, nezáleží nám na něm, nebo jej prostě nechceme nijak blíže specifikovat. Takové větě pak odpovídá v angličtině právě věta v trpném rodě, a to ve formě uváděné v následujících příkladech na třetím místě

The picture will be finished. Obraz bude dokončen.
The problem will be discussed. O tom problému se bude diskutovat.
You will be shown the house. Bude ti ukázán ten dům. (Ukážou ti dům.)
The house will be shown to you. Ten dům ti bude ukázán. (méně častá verze)

The picture will have been finished Obraz bude dokončen dříve, než on přijede.
before he arrives.

The problem will have been dicussed. O tom problému se bude diskutovat,
before he arrives. než on přijede.
You will have been shown the house. Ten dům ti bude ukázán, než on přijede.
before he arrives. (Ukážou ti ten dům, než on přijede.)

The picture is finished. Obraz je dokončen.
The problem is dicussed. O tom problému se diskutuje.
You are shown many houses. Je ti ukázováno mnoho domů.
(Ukazují ti mnoho domů.)
Many houses are shown to you. Mnoho domů ti je ukazováno.

The picture has been finished. Obraz je již dokončen.
The problem has been dicussed. O tom problému se již diskutovalo.
You have been shown the house. Tobě ten dům již byl ukázán (Už ti ten dům ukázali.)
The house has been shown to you. Ten dům ti již byl ukázán.

The picture was finished. Obraz byl dokončen.
The problem was dicussed. O tom problému se diskutovalo.
You were shown the house. Byl ti ukázán ten dům. (Ukázali ti ten dům.)
The house was shown to you. Ten dům ti byl ukázán.

The picture had been finished,. Obraz již byl dokončen, dříve než on přijel.
before he arrived.
The problem had been dicussed. O tom problému se již diskutovalo,
before he arrived. dříve než on přijel.
You had been shown the house. Ten dům ti již byl ukázán, dříve než on přijel.
before he arrived. (Ukázali ti ten dům, dříve než on přijel.)
The house had been shown to you, before... Ten dům ti již byl ukázán, dříve než ...

The picture would be finished. Obraz by byl dokončen.
The problem would be dicussed. O tom problému by se diskutovalo.
You would be shown the house. Byl by ti ukázán ten dům. (Ukázali by ti ten dům.)
The house would be shown to you. Ten dům by ti byl ukázán.

The picture would have been finished. Obraz by byl (býval) dokončen.
The problem would have been dicussed. O tom problému by se (bylo) diskutovalo.
You would have been shown the house. Byl by ti (býval) ukázán ten dům.
(Byli by ti ukázali ten dům.)
The house would have been shown to you. Ten dům by ti byl býval ukázán.

Ostatní časy, např. budoucí se vyskytují velmi zřídka.

Tabulka je zde skoro prázdná i příkladů je málo, ale to neznamená, že se jedná o okrajový jev.

The picture is being finished. Obraz je právě dokončován.
The problem is being dicussed. O tom problému se právě diskutuje.
You are being shown the house. Právě ti je ukazován ten dům.(Právě ti ukazují)
The house is being shown to you. Ten dům ti je (právě) ukazován.

The picture was being finished. Obraz byl právě dokončován.
The problem was being dicussed. O tom problému se právě diskutovalo.
You were being shown the house. Tobě byl ten dům ukazován. (Právě ti ukaz...)
The house was being shown to you. Ten dům ti byl ukazován (1x).

Rozdíl je stejný jako mezi prostými a průběhovými časy v rodě činném.I zde je zřejmé, že je mezi sebou nemůžeme zaměňovat. Říkali bychom prostě něco jiného než chceme.

The car is repaired.
To auto je opraveno

The material is often tested
Ten materiál je často testován. (se často testuje)

Coffe is served at five every day, sir.
Pane, káva se podává denně o páté.

Millions of tons of good earth are washed away from this valley.
Z tohoto údolí jsou odplaveny milióny tun dobré
zeminy.

This problem is sometimes dicussed in every parliament.
O tomto problému se občas diskutuje v každém parlamentu.

The lorry is not repaired.
Ten náklaďák není opraven(ý).

He was arrested.
Byl zatčen. (už bylo po všem)

The diskette was formatted.
Disketa byla zformátována.

Our conversation was not recorded.
Náš rozhovor nebyl zaznamenán.

The room was cleaned.
Ten pokoj byl uklizený.

The car is being repaired.
To auto se právě opravuje.

The material is being tested
Ten materiál je právě testován. (se právě testuje)

Ladies and gentlemen, coffee is being served!
Dámy a pánové, podává se káva! Konečně!

Millions of tons of good earth are being washed away.
Milióny tun dobré zeminy jsou (právě) odplavovány.

This problem is being discussed in the parliament.
O tom problému se právě diskutuje v parlamentu.

The lorry is not being repaired.
Ten náklaďák se (právě) neopravuje.

He was being arrested.
Byl zatýkán. (právě v té chvíli)

The diskette was being formatted.
Disketa se právě formátovala.

Our conversation was not being recorded.
Náš rozhovor nebyl zaznamenáván.

The room was being cleaned.
Ten pokoj se právě uklízel.

Mezi češtinou a angličtinou jsou ve tvoření trpného rodu značné rodíly, které jsou dané odlišnou povahou tranzitivních anglických sloves (slovesa vyjadřující působení na nějaký objekt, nebo zaměření na nějaký cíl opravuji auto nebo přinesl jsem ti flašku). Proto je třeba si uvědomit několik důležitých skutečností, řídit se určitými pravidly, a především trpný rod náležitě používat všude, kde má skutečně být. Čtěte a ničeho se nebojte, pochopí to i prostý pobíječ much.

1. U sloves, která se používají s jedním předmětem (monotranzitivních) se trpný rod tvoří prakticky stejně jako v češtině: He was called. Byl zavolán.) U těchto sloves často anglické sloveso s přímým předmětem odpovídá českému slovesu s se zvratným zájmenem "se". (What is it called? Jak se tomu říká? English is spoken in Ireland. V Irsku se mluví anglicky.).
2. U sloves s předložkovým předmětem se sloveso s předložkou chová jako jednoslovné sloveso. Podmětem je opět předmět aktivní vazby. (The doctor was sent for. Poslalo se pro doktora. You will be laughed at in this dress. V těch šatech se ti vysmějí. The children will be taken care of. O děti bude dobře postaráno.)
3. U sloves se dvěma předměty - přímým a nepřímým existují dvě pasívní konstrukce, protože podmětem se mohou stát oba předměty. To je, oproti češtině, ve které se může stát podmětem jen přímý předmět, značný rozdíl. Např. Everyone is given an opportunity. Každému je dána příležitost. Proti verzi: An opportunity is given to everyone. Příležitost je dána každému. Nebo: I was denied the pleasure of seeing you. Bylo mi odpřeno potěšení vás vidět. Proti verzi: The pleasure of seeing you was denied me. Potěšení vás vidět mi bylo odepřeno.

Věta záporná čas

He will not (won't) write budoucí

He will not (won't) have written předbudoucí

He does not (doesn't) write přítomný

He has not (hasn't) written předpřítomný

He did not (didn't) write minulý

He had not (hadn't) written předminulý

He would not (wouldn't) write podm. způs. přítomný

He would not (wouldn't) have written podm. způs. minulý

Věta tázací čas

Will he write budoucí

Will he have written předbudoucí

Does he write přítomný

Has he written předpřítomný

Did he write minulý

Had he written předminulý

Would he write podm. způs. přítomný

Would he have written podm. způs. minulý

Věta tázací - věcná otázka (verze v závorce jsou řídké) čas

What will he write budoucí

(What will he have written předbudouc)í

What does he write přítomný

(What has he written předpřítomný)

What did he write minulý

(What had he written předminulý)

What would he write podm. způs. přítomný

What would he have written podm. způs. minulý

Věta tázací záporná čas

Won't he write budoucí

Won't he have written předbudoucí

Doesn't he write přítomný

Hasn't he written předpřítomný

Didn't he write minulý

Hadn't he written předminulý

Wouldn't he write podm. způs. přítomný

Wouldn't he have written podm. způs. minulý

Pro přehlednost si očíslujeme tabulku i příklady:

Poznámky

1. Tato slovesa (can, could, may, must, needn't, shall, should) nemají zvláštní tvary pro 3. os. j. č., (chybí opravdový infinitiv, čistý minulý tvar a úplně chybí tvar pro trpný rod), v přítomném čase mají ve všech osobách stejný tvar, pro budoucí a minulý čas a pro podmiňovací způsob se místo nich používá náhradní konstrukce - opis ("to be able to", "to be allowed to", "to be to", "to be supposed to"). Tento opis se může používat i v přítomném čase, kdy v prvních dvou případech zesiluje význam, druhý a třetí případ jsou probrány níže.
2. Tato slovesa (can, could, may, must, needn't, shall, should) tvoří v přítomném čase otázku inverzí, bez použití pomocného slovesa to do. zápor tvoří prostým připojením záporky not. Jejich opisy "to be able to", "to be allowed to", "to be to", a "to be supposed to") tvoří otázku a zápor podle slovesa to be, opis "to have to" tvoří otázku a zápor s použitím pomocného slovesa "to do".
3. Slovesa could a should mají význam minulý i podmínkový zároveň, konkrétní význam vyplývá z kontextu.
4. Slovesa may a can se v kladných oznamovacích větách významově překrývají, ve větách tázacích je mezi nimi rozdíl ve stupni zdvořilosti a formálnosti. V 1. osobě je v otázce zdvořilejší may (May I use your phone?). Naopak v 2. a 3. osobě je v oznamovací větě zdvořilejší can (You can take this afternoon off.).
5. Sloveso shall se ve významu "mít povinnost" používá pouze v 1.os. ve větách tázacích.
6. Sloveso can následované slovesem smyslového vnímání (see, hear, smell, taste, feel) odkazuje na bezprostřední přítomnost a prakticky tak nahrazuje chybějící průběhový čas těchto sloves.
7. Vedle must se v přítomném čase často používá i opis "to have to". Sloveso must implikuje nutnost vyplývající z přirozeného stavu věcí (One day everybody must die. Jednou musí každý zemřít.) nebo z vnitřního stavu či přesvědčení (např. I must think it over musím si to promyslet = musím, protože chci). Opisný tvar "to have to" implikuje v přítomném čase vnější nutnost (např.: I have to hurry, the train won't wait. Musím spěchat, ten vlak nepočká.) V americké angličtině se must používá velmi zřídka, a opis "to have to" má tedy oba významy.
8. Podobná situace jako popisuji v bodě g) je u should, které implikuje povinnost (záhodnost) nějak tkvící v podmětu (You should marry the girl. Budeš s ní mít přece dítě!!!) a opis to be to, který implikuje povinnost (záhodnost) z vnějších okolností (We are to meet at the station. Je to tak domluveno.)

To vše klade na naše příklady určitá omezení. Pokusme se jim vyhovět

1. (moci)

He will be able to help. On bude moci pomáhat.

He can help On může pomáhat.
He is able to help. On může pomáhat. (=je schopen)

He could help. On mohl pomáhat.
He could have helped! On mohl pomáhat! (ale nepomáhal, mizera)
He was able to help. On mohl pomáhat (=byl schopen).

He could help. On by mohl pomáhat.
He would be able to help. On by mohl pomáhat (=byl by schopen).

2. (smět)

He will be allowed to help. On bude smět pomáhat.

He can help On může (smí) pomáhat. (viz výše)
He may help On smí pomáhat. (viz výše)
He is allowed to help. On smí pomáhat. (=je mu dovoleno)

He was allowed to help. On směl pomáhat (=bylo mu dovoleno).

He would be allowed to help. On by směl pomáhat (=bylo by mu dovoleno).

3. (muset)

He won't have to help. On nebude smět pomáhat.

He mustn't help On nesmí pomáhat. (viz výše)
He isn't allowed to help. On nesmí pomáhat. (=není mu dovoleno)

He wasn't allowed to help. On nesměl pomáhat (=nebylo mu dovoleno).

He wouldn't be allowed to help. On by nesměl pomáhat (=nebylo by mu dovoleno).

He will have to help. On bude muset pomáhat.

He must help On musí pomáhat. (vnitřní nutnost)
He has to help. On musí pomáhat. (vnější nutnost)

He had to help. On musel pomáhat.

He would have to help. On by musel pomáhat.

He won't have to help. On nebude muset pomáhat.

He needn't help On nemusí pomáhat. (vnitřní nutnost)
He doesn't have to help. On nemusí pomáhat. (vnější nutnost)

He didn't have to help. On nemusel pomáhat.

He wouldn't have to help. On by nemusel pomáhat.

1. (mít)

Aby příklady více vynikly, změníme v podmětu osobu.

You will be (supposed) to help. Budeš muset / mít povinnost pomáhat.

You are (supposed) to help Máš pomáhat.

You should help Měl jsi pomáhat
You should have helped! Měl jsi pomáhat! (ale nepomáhal)
You were (supposed) to help. Měl jsi pomáhat.

You should help Měl bys pomáhat (přesvědčení mluvčího)
You would be (supposed) to help. Měl bys pomáhat. (vnější povinnost)

Shall I help you? Am I supposed to help you? Mám vám pomoci? (jen v otázce v 1. osobě)

Ještě se podíváme, jak na sebe pasují a nepasují kladná a záporná způsobová slovesa naskládaná do tabulky podle češtiny

Tyto věty mají v přísudku způsobová slovesa should, shouldn't, could, couldn't a needn't (litovací) a po nich je minulý infinitiv významového slovesa.

V kapitole o průběhových časech jsme se zmínili o tom, že slovesa smyslového vnímání (see - vidět, hear - slyšet, smell - cítit čichem, taste - cítit chutí, feel - cítit dotek) netvoří průběhové časy, ale na přítomnost často odkazují pomocí způsobového slovesa can. Mimo přítomnosti, mohou také odkazovat na danou chvíli v minulosti, potom se použije could.Takto se také chovají slovesa remember (pamatovat si) a understand (rozumět). Toto se těchto sloves týká pouze v uvedených významech. Pokud jsou použita v jiném významu průběhové časy tvořit mohou.

Tato slovesa však v jiných než uvedených významech nebo v určitých situacích průběhové časy tvoří:

Pojí-li se tedy nějaké sloveso s infinitivem (třeba přítomným), může se teoreticky pojit s kterýmkoli ze tří přítomných infinitivů. Záleží na konkrétní kombinaci sloves. Věta musí mít smysl. Např.: "to want" chtít, nebo "to order" nařídit.

He wants to call. Chce volat.

He wants to be calling. Chce teď hned volat.

He wants to be called. Chce být volán.

I will order him to load the van. Nařídím mu, aby naložil tu dodávku.

I will order the van to be loaded. Nařídím, aby ta dodávka byla naložena.

Gerundium je prvek, který je velmi častý a plní v angličtině několik funkcí. Tvoří průběhové časy, zkracuje některé vedlejší věty, pojí se s řadou sloves. Lze ho podle okolností překládat jeko sloveso, podstatné jméno nebo přídavné jméno.

Příklady: building = stavba, budova, stavení, stavění
stavebnictví
stavby nebo budov se týkající

Gerundium v angličtině plní také úlohu přechodníku. Na rozdíl od češtiny, však není zastaralým prvkem, a jeho užití v této funkci je stále živé. Gerundium přítomné pak označuje současnost probíhajících dějů, gerundium minulé nesoučasnost.
Příklady:

Calling John, I realized he could tell me lie. Když jsem volal Johnovi, uvědomil jsem si, že mi může lhát.
(Volajíc Johnovi, uvědomil jsem si, ...)
(současnost)

Having called John, I realized he could tell me lie. Když jsem zavolal (poté, co jsem zavolal ..)
uvědomil jsem si, že mi může lhát.
(Zavolav Johnovi, uvědomil jsem si ....)
(nesoučasnost)

Being called, I relized he could tell me lie. Když jsem byl volán, uvědomil jsem si ....
Jsa volán, uvědomil jsem si, že ....
(současnost)

Having been called, I realized he could tell me lie. Byv volán, uvědomil jsem si, že ...
Když jsem byl zavolán, uvědomil jsem si, že …
(nesoučasnost)

Stop talking! Přestaň mluvit!

I have finished cleaning the flat. Zkončil jsem úklid bytu.

I don't fancy going out this evening. Nemám chuť jít dnes večer ven.

Have you ever considered opening that deposit? Uvažovali jste někdy o otevření toho ložiska?

I can't imagine him solving the problem. Nedovedu si představit, že by ten probl. vyřešil.

We enjoyed having the chicken soup. Pochutnali jsme si na polévce.

They gave up prospecting the area. Vzdali průzkum této oblasti.

He kept on calculating gross profit. Pořád počítal hrubý zisk.

I don't mind being told what to do. Nevadí mi, když se mi říká co mám dělat.
Jde to i s trpným gerundiem, jak vidíte.

Would you mind closing the door? Vadilo by vám, kdybyste zavřel dveře?

John suggested going to the clay pit. John navrhl jít na hliniště.

Hovoříte-li o ukončené činnosti, můžete použít i minulé gerundium, je to přesnější, ale nikoli nezbytné:

He admitted changing the samples. Připustil, že ty vzorky vyměnil.
He admitted having changed the samples. Připustil, že ty vzorky vyměnil.

They now regret refusing our offers. Teď litují, že odmítají (odmítání) našich nabídek.
They now regret having refused our offer. Teď litují, že odmítli naši nabídku.

Se slovesy admit, deny, regret a suggest, lze použít i konstrukci s "that", význam je prakticky stejný:

He denied that he had called there. Popřel, že by tam volal.
He denied calling there. Popřel, že by tam volal.

John suggested that we colected more samples. John navrhl, abychom shromáždili více vzorků.
John suggested collecting more samples. John navrhl shromáždit více vzorků.

We decided to take a taxi. Rozhodli jsme se vzít si taxi.

This material tends to shrink. Tento materál má sklon se smršťovat.

He learnt to measure the content of course particles Naučil se měřit obsah hrubých částic.

They agreed to pay for the expertise. Souhlasili, že zaplatí za tu expertízu.

We decided not to repeat the tests. Rozhodli jsme se ty testy neopakovat.

He pretended not to know about the fault. Předstíral, že o té chybě neví.

Příklady s průběhovým infinitivem a s trpným infinitivem:

He pretended to be reading. Předstíral, že (právě) čte.

You seem to have done your work. Zdá se, že jsi tu práci už udělal.

Po dare může být infinitiv plný i holý, po daren't jen holý:

I wouldn't dare to ask him. Neodvážil bych se ho zeptat.
I wouldn't dare ask him. Neodvážil bych se ho zeptat.
I daren't ask him. Neodvažuji se ho zeptat.

Po slovesech ask, decide, know, remember, forget, explain, understand, tell, show lze použít tázací zájmena a příslovce (what/where/how ... ):

We asked how to get to the direstor's. Zeptali jsme se, jak se dostaneme k řediteli.

Have you decided where to go first? Rozhodl ses už, kam jet napřed?

I explained to him how to open the furnace. Vysvětlil jsem mu, jak otevřít pec.

I don't know whether to change the sensors. Nevím jestli mám vyměnit ta čidla.

Can you show me how to stop the machine? Můžete mě ukázat, jak zastavit ten stroj?

My colleague will tell you what to do. Můj kolega vám řekne, co (máte) dělat.

I want him to bring me one more glass of beer

I have never asked her to help me.

We expected you to oil his palm.

She helped him get drunk faster.

Do you mean me to apologize ?

We would like you to look around and tell ...

He ordered me to keep the information secret.

Can you remind me to buy a bottle of ripple ?

He warned them several times
not to touch the brick.

We will force you to spill, who he is!

I'd like to invite you to visit Brno.

This enables you to measure the contents of ...

We will teach you how to produce even better bricks and tiles than before.

The results will persuade you to change
your attitudes to work.

This technology allows them to increase ...

Your opinion made me laugh, sir.

Let me introduce you my best friend ....

Chci, aby mi přinesl ještě jeden krígl píva.

Nikdy jsem ji nepožáda, aby mě pomáhala.

Očekávali jsme, že ho podmáznete.

Pomohla mu rychleji se opít.

Myslíš (Máš na mysli), že já se mám omlouvat?

Chtěli bychom, abyste se tu porozhlédli a řekli ...

Nařídil mi, abych ty informace tajjil.

Můžeš mi připomenout abych koupil flašku čůča?

On je několikrát varoval,
aby na tu cihlu nesahali.

My tě donutíme vyklopit, kdo to je!

Rád bych vás pozval na návštěvu Brna.

To vám umožňuje měřit obsah ...

Naučíme vás, jak vyrábět ještě lepší
cihly a tašky než dříve.

Výsledky vás přesvědčí, abyste změnili
svůj přístup k práci.

Tato technologie jim umožňuje zvýšit ...

Pane, váš názor mě rozesmál.

Dovolte mi, abych vám představil svého nejlepšího přítele...

Souslednost časová je v podstatě pravidlo určující možná a správné kombinace mluvnických časů v anglickém souvětí. Čeština souslednost mnohdy nemá, a proto je třeba, abyste se snažili tuto látku pochopit co nejlépe. Porušení pravidla o souslednosti totiž způsobuje značná nedorozumění.

Souslednost časová se dá nejlépe vysvětlit i pochopit na souslednosti v nepřímé řeči.

Co je to přímá a nepřímá řeč?

Trochu si připomeneme názvosloví, které jsme od 6. obecné už dávno zapomněli:

Jak to je anglicky? Přece stejně!

Všimněte si, že angličtina tam obvykle nedává spojku.

Pokud je v hlavní větě čas přítomný, čas v nepřímé řeči se shoduje s časem v přímé řeči. V našem příkladě vidíte v obou větách přítomný čas průběhový. Tak to bude i v případě, že v hlavní větě bude čas předpřítomný (John has said) nebo budoucí (John will say) či předbudoucí (John will have said). Ať prostý nebo průběhový, nic se nemění.

Jiná situace nastane, pokud ve větě hlavní bude přísudek v čase minulém (John said) nebo předminulém (John had said), anebo pokud bude v podmiňovacím způsobu.(John would say, případně John would have said). V tuto chvíli se čas přísudku ve vedlejší větě posune podle pravidla o souslednosti časové.

Zde je opět náš příklad:

Mimo toho, že mezi hlavní a vedlejší větou tohoto typu nepíšeme v angličtině čárku a chybí i spojka “že”, si všimněte, že souslednost je velmi logická. John řekl, že se těší na prázdniny, a my víme že ve chvíli, kdy to říkal, se na ně těšil, ale teď, když referujeme o tom, co kdysi vyřkl, přece nevíme, jestli se na prázdniny těší nebo ne. Podle toho jaká doba od uvedeného výroku uběhla, se možná už těší na úplně jiné prázdniny, nebo už žádné prázdniny nemá, a tak se nemá na co těšit, nebo ho dokonce už po letech čekají prázdniny jeho uřvaných děcek, které bude muset strávit se svou protivnou manželkou u tchýně. No, uznejte, že tady není se na co těšit. A proto tam nemůže být čas přítomný, jako v řeči přímé.

Vidíme tedy, že angličtina je v tomto případě přesnější a realističtější.

Otázka zní, co se stane se všemi těmi časy, kterými angličtina tak oplývá.

Vyslovme pravidlo a zakresleme si ho do tabulky:

Pokud je v hlavní větě uvozující nepřímou řeč čas minulý, předminulý nebo podmiňovací způsob, ve větě vedlejší se přítomný čas změní na čas minulý, předpřítomný čas na předminulý, minulý čas také na předminulý, budoucí čas na podmiňovací způsob přítomný a předbudoucí čas na podmiňovací způsob minulý. (Hehe dobrý, co?)

První tři případy lze zobrazit následovně:

Budoucí časy uvidíte o stránku dál.

Lze také říci, že postupujeme po základních tvarech směrem “doprava”, tzn. od přítomného tvaru, přes minulý k příčestí trpnému:

A jak je to s budoucími časy? Tady je druhá část:

Vidíme, že will se mění na would. A protože už vímě, že will je způsobové sloveso, bude snadné si uvědomit (a naučit se!!!) jak se mění tvary ostatních způsobových sloves.

Změny způsobových sloves při souslednosti:

Vidíme také, že must se nezmění, a že needn’t provede salto na zápor minulého času pravidelného slovesa “to need”. Mohu vám jen doporučit naučite se tupo poslední změnu používat, mužete se s ní pak skvěle vytahovat na své okolí včetně zahraničních návštěv. Účinkuje to jako pověstný “šrapnel” inspektora Trachty.

Při souslednosti se také změní příslovečné určení času popřípadě místa.

že ano, že ne,

já taky, já taky ne

yacht, sword,

fantasy x imagination

actual x current

classic x classical

Pozor na některé chyby, za které nemůžete, ale které vám přesto kazí “imič”. Nechcete přece, aby si lidé mysleli, že jste nepoučitelní nedoukové, kteří dělají stále stejné trapné chyby. Některé z uvedených chyb jsou všeobecně “kontinentální”, dělá je mnoho Evropanů, jiné jsou typicky české. A také si dejte pozor na chyby, za které můžete. Z lenosti, z pohodlnosti, a proto, že věříte informacím ze špatných zdrojů.

s a th

dz a th

-ing

znělost na konci slova

say vs. tell

do vs. make

p, t, k,

jotace v ai, ei, oi

ožívání “g” v “ng” před příponou

“tyhle časy nebudu potřebovat”

“šudlajky, vudlajky a hevbíny nepoužívám”

zmatek mezi prostými a průběhovými časy

souslednost je blbost

fráze při představování, loučení,

gotta, gonna, wanna, ....

grass, pot

fucking, shit, bullshit a pár dalších vulgarismů

thou, thee, thy, thine, a další archaismy

C. E. Eckersley, Comprehensive English Grammar, Longman House, 1981